Po přečtení diskuse pod mým včerejším blogem jsem dospěl k názoru, že někteří mladí lidé nemají tak zcela jasno v tom, zda žít v reálném kapitalismu, nebo v nereálném komunismu…
.
Včera jsem psal o výši nástupních platů mladých lidí, kteří prvně nastupují do zaměstnání, a o jejich často až nereálných nárocích a představách, jak to na tom světě funguje. V diskusi se mi potvrdilo to, co jsem zatím jen tušil.
Mladí lidé, tedy lidé, kteří se narodili dávno po Sametu, velice oceňují veškeré vymoženosti, které nám všem a hlavně tedy jim samotným, dnešní doba nabízí. Ať už jde o technické vymoženosti moderních technologíí, možnosti studia a práce kdekoliv ve světě si zamanou (někde samozřejmě po splnění řady náležitostí, ale tu možnost svobodně vycestovat už mají…), majetkové možnosti (takové, jako jsou dnes, v naší zemi dlouho nebyly), v neposlední řadě mohou dnes mladí lidé říci, že jsou v rámci možností SVOBODNÍ.
Takže v tom mají mladí lidé jasno, fajn.
V čem už ale moc jasno nemají, to je skutečnost, že celá řada z nich považuje div ne za povinnost okolního světa, rozumějte současného reálného kapitalismu vládnoucího u nás, poskytnout jim podmínky k tomu, aby se měli dobře, aby mohli žít pokud možno v luxusu, aby měli dost prostředků k pořizovaní si vlastního bydlení, aut, velikých rodin.
To, co by mělo být považováno za produkt pilné a dlouhodobé práce, mělo by podle představ celé řady mladých lidí spadnout do klína každému, protože každý je přeci osobnost s právem na šťastný život.
Ano, každý má to právo, jenže je v tom právu háček, zvaný ZASLOUŽENÉ právo.
Dnes v naší době a v současném společenském uskupení, které u nás vládne, nemá nikdo povinnost starat se o blahobyt a luxus někoho druhého, žádný zaměstnavatel nemusí brát ohled na to, kolik si jeho pracovník udělal dětí, jak drahou si vzal hypotéku, ani v jak drahém autě se chce vozit.
To jsou věci, které ještě stále patří do sféry soukromých rozhodnutí toho kterého člověka, je na každém, aby si uvědomil, na co má, na co nemá, co mít při troše snahy může a co nikdy mít nebude.
Je to stejné, jako to vidíme u některých ekonomických imigrantů ze zemí třetího světa, kteří proudí do Evropy a do jiných, lépe společensky a materiálně ošéfovaných částí světa, než je jejich domovina.
I oni mají v hlavách nereálné představy o životě v luxusu, o jejich právu na něj, živené bůh ví kým a za bůh ví jakým účelem.
Někteří dnešní mladí lidé mi trochu připadají, jako by se nemohli rozhodnout, zda by chtěli žít v reálném kapitalismu, který ale nikomu nic nedá zadarmo, i když je plný jak skutečných možností, tak ale i pozlátek a falešných třpytek, na které však dosáhne jen mizivé procento lidí, v kapitalismu, kde opravdu nelétají zadarmo a bez námahy pečení holoubci do úst, nebo zda by raději žili v mlžné představě nereálného komunismu, který už kdysi sliboval lidem blahobyt v té míře, že až bude dosaženo komunistické nirvány, tak bude pro každého všechno, co bude chtít a to hlavně zadarmo, na příděl, v rámci práva na šťastný život.
Mladí lidé si musejí vybrat – buď budou žít reálné životy, v nichž se budou muset rvát o každý drobek, nebo ať ve volbách volí komunisty, protože ti mají rozdávání drobků ve svém programu stále ukotvené.
Někteří mladí lidé by si měli uvědomit, že pokud chtějí využívat nadále všechny vymoženosti kapitalismu, jako je svoboda a vůbec to všechno, co jsem uvedl už v úvodu, nemohou zároveň využívat socialistického „práva“ na štěstí a luxus, které je jim podle jejich představ naše společnost povinna jen tak mýrnix-týrnix poskytnout...
P.S . - píšu NĚKTEŘÍ mladí lidé, tak bych byl rád, kdyby mi nikdo v diskusi nepředhazoval, že házím všechny mladé lidi do jednoho pytle...
.
