Vlastně to bývá poslední dobou dost často. Jejich arogance a nesmyslné zlomyslnosti (jiný důvod mě nenapadá), jsou často tak nějak zřetelnější právě v zimních měsících…
.
Nevím, jak je tomu v jiných městech, já dnes píšu výhradně o řidičích autobusů v Praze a samozřejmě nepíšu o všech řidičích, jen o některých, na které sedí titul „ředitel autobusu“, jako pověstná zádel na hrnec.
Možná jste se s tím už také setkali. Jedete ráno autobusem do práce, venku zima jako v psírně, ve které mrznete na zastávce, abyste po příjezdu autobusu mrzli ještě uvnitř něj. Teplo je totiž zvláště v ranních hodinách v autobusech MHD spíše sci-fi, než realitou.
I když máte štěstí a autobus je jen natolik obsazený, že na vás ještě zbylo nějaké to místo k sezení, moc blaha vám to nepřinese. Zadek vás od studeného sedadla studí, jako byste si sedli uprostřed zamrzlého rybníka na led. Ale jedete…
Pan ředitel autobusu jede svižně, s ničím se nepáře, což vám ani tak nevadí, alespoň se dostanete do práce včas, možná i s nějakým předstihem, a tak zbude trocha času i na hrnek kafe, než se přižene velká voda v podobě vašeho nadřízeného.
Ten spěch a svižná jízda má ale v sobě ukrytou jednu vadu na kráse. Dříve, nebo o pár minut později dojde k tomu, že ředitel „vašeho“ autobusu dospěje k rozhodnutí, že je třeba v nějaké zastávce počkat až se místo, kde zrovna stojíte, sladí s časovým rozvrhem jízdy, neboli s jízdním řádem. Jednoduše řečeno, zůstanete stát v zastávce, dokud nepřijde čas, v jaký máte z té zastávky teprve odjet.
Až do této chvíle je to všechno celkem pochopitelné.
Co ale já osobně pokládám za nepochopitelné, je skutečnost, že to čekání na velikou hodinovou ručičku, ve dne, kdy je venku mráz, že by tam psa nevyhnal, ten kabrňák v kabině řidiče, který tam sedí jen v modré košilce, pěkně utemovaný a tepelně odizolovaný od zbytku světa, v kabině, kde má sám puštěné topení na plné koule, nechá otevřené VŠECHNY dveře autobusu dokořán, asi aby na té liduprázdné zastávce, například s názvem Prosek, když jedu směrem k vojenskému letišti ve Kbelích do rachoty, mohl někdo imaginární (široko daleko ani noha…) ještě přistoupit.
Je zvláštní, že takový řidič zcela pomíjí fakt, že řídí autobus moderní výroby, který má na každých dveřích tlačítko pro otevření dveří, který cestující využívají, když zastaví v zastávce a oni chtějí nastoupit. Proč prokristapána nenechá řidič autobusu ovládání dveří právě ve chvíli čekání na potřebný čas přesně v tom režimu, aby si případný doběhnuvší cestující ty určité dveře otevřel tlačítkem…?
Ne, já v tom v zimním období vidím skutečně zlomyslnost ze strany některých řidičů, kteří se takovou zhovadilostí asi dobře baví. Já chápu, že práce řidiče MHD není žádný med. Je mi jasné, že služby o víkendech, o nocích, svátek-nesvátek, navíc musejí často řešit nalitá a někdy i agresivní individua, není nic, o co by se lidé rvali. Jenže pardon, pánové a dámy – nikdo z nás, cestujících, za to nemůže. Nikdo z nás vás nenutil, abyste si vybrali pro svou obživu právě tohle zaměstnání. Nikdo z nás, cestujících, nemůže ani za to, jestli za tu nezávidění hodnou práci dostáváte případně neadekvátní mzdu, takže vás prosím – na nás si svůj vztek a případnou frustraci nevybíjejte.
Zkuste si, vážení ředitelé autobusů, představit, jak by se vám asi líbilo, kdyby třeba podobné naschvály, které vadí z vaší strany nám cestujícím, někdo zkoušel na vás, třeba až přivezete své soukromé auto do servisu, až si někde objednáte nějaké zboží přes internet, nebo až budete muset jednou přijít k lékaři s něčím, co vás bude hodně bolet.
Vážení ředitelé autobusů, až někde někdy narazíte na někoho, od koho budete v rámci jeho práce něco potřebovat a on si na vás vyleje svůj vztek a zchladí si svou žáhu, tak si vzpomeňte na ty zavřené dveře těsně před nosem dobíhajícího cestujícího (který fakt není žádný „kaštan“…), vzpomeňte si na zbytečně dokořán otevřené dveře ve dnech kdy mrzne, na vaše bezdůvodné prudké brzdění před zastávkou, do které jste mohli v pohodě dojet krokem bez popadaných „kaštanů“…, nebo na zbytečně prudké starty, i když ve zpětném zrcátku vidíte, že ta babička s taškou a holí ještě neměla čas nejen dosednout na sedadlo, ale neměla šanci se k němu ani jen přiblížit…
Víte, vážení řidiči, karma je někdy pěkná... ehm... bachyně…
.
