Asi jsou skvrny na Slunci, ale dnes musím dát za pravdu panu Kalouskovi (což jsem snad dosud neudělal…), který se odmítá omluvit „Jakešově mlátičce“…
Pan poslanec Kalousek označil na půdě sněmovny někdejšího příslušníka pohotovostního pluku SNB, nyní poslance za KSČM, Zdeňka Ondráčka za Jakešovu mlátičku a bývalého komunistického fízla. Pan Kalousek byl mandátním a imunitním výborem sněmovny vyzván, že se za ta slova musí omluvit.
A já se ptám - proč?
Pan Ondráček byl v době působení Milouše Jakeše v čele KSČ bicím nástrojem, byl jedním z těch, co měli na hlavě bílou přilbu, v ruce skoro metrový bílý obušek, a co do nás mlátili na Václavském náměstí. V tomto ohledu přízvisko – „Jakešova mlátička“ dokonale sedí.
Co se „komunistického fízla“ v případě pana poslance soudruha Ondráčka týká, z výše uvedeného plyne, že ani tento název není vůbec irelevantní.
Problém vidím jinde.
Problém je, že se kde kdo bojí pravdivého pojmenování věcí, činů, událostí. Tak jsme si zvykli na „politickou korektnost“, až se mílovými kroky blížíme stavu, v němž budeme o nahém císaři volat, že má krásné šaty. V tomto případě plně souhlasím s panem Kalouskem, není jeho hanba, že pojmenoval pravým jménem člověka, jehož minulost si nezaslouží omluvy.
Hanba je to, že ač se tito komunističtí fízlové a mlátičky bezbranných lidí dosud nikdy a nikomu za své jednání neomluvili, mohou zastávat vysoké posty v rozhodovacím procesu. A co to značí o soudobé formě bývalé KSČ, nyní přejmenované na KSČM?
Že se dodnes nedokázala oprostit od manýrů, které vedly ke ztrátě jejího vedoucího postavení v naší zemi, že se dodnes nechává špinit přítomností lidí, kteří díky své minulosti umažou i louži bláta.
Hanba je, že jsme dosud nedokázali tyto lidi, kteří tolik ubližovali, odkázat do patřičných mezí. Místo toho, aby chodili kanálama, mají ještě tu drzost požadovat omluvu za to, že o nich někdo řekne veřejně pravdu.
Takže opakuju, v tomto případě, pane Kalousku, palec hore.
A tu ho máme, bijce statečného, bolševika obecného...
