V tomto svém blogu budu tak trochu polemizovat s názorem a článkem kolegy bloggera, Karla Ábelovského…
Mám trochu jiný názor, než máš Ty, Karle. Víš, problém je myslím v tom, že hrozba, jakou v současné době představuje radikální, i ten neradikální islám pro Evropu, to je totiž to, co se dá v našich moderních dějinách přirovnat právě jen s Hitlerem a spol. Islám je pro Evropu větší nebezpečí, než odpor lidí proti politikům, co jednají proti jejich vůli. Beru to tak, že kdyby pro Evropany nepředstavoval (islám) hrozbu, nevznikl by proti současnému exodu takový odpor.
Lidé nejsou hloupí, a chtějí žít životy tak, jak jsou po celé generace zvyklí. Je možné divit se, že odmítají tak veliké změny, jaké jsou nepopiratelně vidět např. ve Velké Británii, nebo v některých městech ve Francii, Skandinávii? Proč by měli lidé třeba v naší zemi chtít, aby i u nás nastaly stejné problémy, jaké mají výše jmenované země s přílivem muslimských obyvatel?
Kdo má právo našim lidem takový stav nutit, a ještě u toho tvrdit, že je to tak správné, jako by to snad bylo dokonce v jejich zájmu, přestože je to evidentně opačně? Víš, každá vlna jednou narazí na břeh, a obrátí se zpátky, Stejně tak vlna běženců, kteří za sebou ve své zemi spálili mosty, jednou v Německu, nebo v některé ze skandinávských zemí, kam nyní míří, narazí na pomyslný břeh. Co bude pak?
Pak přijdou ke slovu nejen nedávno schválené kvóty, ale přijde i živelné přemisťování běženců v rámci Evropy o trochu zpět – a tam leží třeba i naše země. Ve svém blogu píšeš, že současná migrační krize je – cituji : „…je to obrovský problém a také obrovská zkouška tzv. západních, křesťanských a kulturních hodnot, na kterých stojí téměř celá Evropa. Nejen pro EU, pro evropské instituce, ale i pro národní vlády jednotlivých států…“
Konec citace.
Nedá mi to, abych nevznesl otázku, jaké kulturní, křesťanské a „západní“ hodnoty, a jak dlouho v Evropě vydrží, tváří v tvář neustávajícímu přílivu běženců? Uvědomme si, že ti lidé si s sebou nesou nejen své osudy, ale své po několik staletí zakořeněné založení, svou naprostou jinakost, kterou se liší téměř od všeho, co známe ze svých životů my.
I když odhlédneme od toho, zda je islám v mnoha ohledech nelidský, krutý, zpátečnický, zda některé jeho aspekty budí hrůzu, další třeba naopak znamenají určitý přínos (marně však hledám jaký, snad jen větší rodinná sounáležitost, než jakou máme my v Evropě), stále nám zbývá mnoho věcí, se kterými se v Evropě nelze ztotožnit – právě pro Tebou zmiňované křesťanské, kulturní a západní hodnoty. Jde především o vztah islámu ke svobodě jednotlivce, o to, že v Evropě patří k prvotní hodnotě svoboda názoru člověka.
Jakou svobodu názoru nabízí systém, který je úzce svázán s náboženskými dogmaty, které už ve svém základním výkladu nepřipouštějí jakékoliv polemiky nebo diskuse o „daném“…?
Problém je v tom, že uprchlíků, kteří si sebou nesou islám, je zkrátka příliš moc. Evropská kultura, zásady a hodnoty nejsou a nemohou být připravené na takovou dávku „jinakosti“, která se valí od jihu. Není přeci žádným tajemstvím, kolik rodí ženy muslimů dětí, a kolik se jich rodí v průměrné evropské rodině. To vede k přemýšlení ne nad současným stavem, ale nad tím, jak bude náš světadíl vypadat za dvacet – třicet let. My, Evropané, máme hlavně povinnost hledět do budoucnosti, tam, kde budou žít naši potomci. Tato povinnost, je Karle mnohem důležitější, než údajná současná povinnost otevřít naše území, srdce a životy přílivu něčeho, co reálně hrozí pozměnit budoucnost takovým způsobem, který bude prakticky nevratný.
Máš pravdu snad jen v jednom, Karle – ano, bojíme se. Bojíme se přílivu muslimů, až z toho máme pupínky na zadnicích. A víš proč? Ne pro to, co hlásá prezident Zeman, co si bere za své pan Okamura, nebo kolega blogger Konvička.
Bojíme se proto, protože máme děti, a chtěli bychom, aby žili šťastné a svobodné životy. To je totiž něco, co jediné má v životě smysl, něco, za co je potřeba bojovat a za co stojí v krajním případě i umírat. Možná někdo namítne, že i ti muslimští uprchlíci myslí především na své děti, na jejich budoucnost, a že právě proto se se vším, co činí jejich životy, chtějí usídlit v Evropě. Ano, asi to tak myslí. V tom případě ale jde o zápas budoucnosti mých dětí a jejich dětí, o jejich islám a naproti tomu o život jako svobodných lidí pro mé děti. Jsem přesvědčený o tom, že nikdo nemá právo po mě chtít, abych já ten zápas za budoucnost svých dětí dobrovolně prohrával.
Přežití a vítězství, už od chvíle, kdy jedna určitá spermie vyhrála svůj boj nad ostatními, to je totiž to, od čeho jsme tady...
