Bohužel, jak ukazují události v poslední době, vypadá to, že dělá armáda vše proto, aby svou úroveň snížila na minimum. Proč to dělá, je stále aktuálnější a záhadnější otázkou…
.
Na jedné straně jsme svědky toho, jak v médiích probíhá veliká náborová akce, vzpomeňme například na seriál ze života nováčků u Czech Army, který v minulém roce uvedla televize, a který byl samozřejmě myšlen, jako trochu delší náborový spot.
Také jsme svědky plamenných prohlášení našich politiků, jak se bude nakupovat nová armádní technika, jak se bude dělat vše proto, aby naše armáda plně sladila své noty s požadavky a tabulkami, které od naší země požaduje NATO.
Na straně druhé se však armáda zbavuje zcela nelogicky svých nejlepších lidí, aby na jejich tabulková místa přijala nováčky.
Problém a možná i důvod je v tom, že armáda musí nějakým způsobem nově nastupující vojáky a vojačky nejprve vycvičit, což je pro laika neuvěřitelný a dlouhodobý kolotoč, který se točí za pomoci různých tabulkově „potřebných“ výcvikových kapacit. Tyto kapacity, například celorepublikové výcvikové středisko ve Vyškově, když budou prázdné, nebo poloprázdné, budou mít problém.
Ty vojáky, zkušené a ostřílené, ale pozor, nikoliv staré a služby neschopné, kterých se armáda pěkně potichu zbavuje po cca 10-ti letech tím, že jim prostě neprodlouží smlouvu, totiž už většinou až na nějaké ty zdokonalovací kurzy a stáže například v zahraničí, učit nic nemusí. A také, když jim neprodlouží smlouvu „včas“, nebudou mít nárok na služební výsluhy, což je také zajímavý, logický a ze strany armády v mých očích podlý důvod.
Navíc, když na místa zkušených, ale vyhozených vojáků nabere armáda vojáky nové, bude mít hned tabulkový důvod jásat –vždyť se přeci dílo daří, nabírají se NOVÍ vojáci – jaký to úspěch velení armády a jejího marketingového umění prodat svůj produkt…
Přesně v duchu toho, o čem píšu výše, došlo například u mechanizovaného praporu v Hranicích na Přerovsku. Tam se armáda zbavuje pěti nejzkušenějších vojáků, které tam měli. Jde vesměs o vojáky (a vojačky), kteří za sebou mají mise v zahraničí, například 30letá rotmistryně Barbora Pírková strávila více než rok v Afghánistánu na zahraničních misích, má všechny potřebné bezpečnostní prověrky a výborně ji hodnotí i její velitel.
Odsloužila 11 let a dostala kopačky – bez udání důvodu, to je takový malý švindl od armády, že vás může vykopnout neprodloužením smlouvy, aniž by byla povinna vám sdělit důvod, proč se tak děje, což dává veliký prostor ke spekulacím, nebo k domyšlení skutečných důvodů…
Velitel mechanizovaného praporu v Hranicích Petr Blecha ví, že by do konce roku měl přijít o pět zkušených lidí. Posádka slouží v pohotovosti Severoatlantické aliance, a tak mu prý budou citelně chybět. „Všeobecně platí, že když máte někoho, kdo podává velmi dobré výkony, máte s ním nějaký záměr a nepředpokládali jste, že o něj přijdete, určitě to svým způsobem situaci zkomplikuje,“ komentuje velitel. (Český rozhlas Zlín).
Vojáci z Hranic se prý rozhodli svou situaci řešit revizí, otázka však je, zda budou mít úspěch, spíše je důvod se obávat, že tahle jejich mise bude u armády poslední a prohraná…
Je tedy třeba být obezřetní, když slyšíme od politiků nějaké medové řečičiky o tom jak dělají vše proto, aby naše armáda vzkvétala. S partou zelenáčů to půjde hodně ztuha, jen toho času a prostředků, než se tito „bažanti“ dostanou alespoň na poloviční odbornou úroveň, jakou mají dnes ti, kteří jim musí vyklidit skříňky a bidla (pro civily – bidlo je vojenským žargonem postel…).
A o to asi jde. Armáda kašle na své nejlepší lidi, nemá ani tolik slušnosti, aby po té, co je přetaví k obrazu svému, se o tyto spravedlivě postarala. Jen když se budou točit prachy, byrokrati na Generálním štábu a na ministerstvu obrany budou mít důvod vykázat svou užitečnost a před novináři bude tak krásně znít, když jim bude možno vyprávět báchorky o vrůstající kvalitě naší armády…
Asi jste si všimli, že jsem ve svém dnešním článku několikrát uvedl slovo – tabulka. Dovolte mi tedy závěrem, abych se s Vámi podělil o hořký vtip, který jsem četl kdesi na facebooku, který je krutě pravdivý a který sice plně pochopí jen vlci z našich hvozdů, ale třeba ho pochopíte i Vy…
Potká se americký žralok, ruský orel a český vlk. Americký žralok povídá, že hlídá pobřeží své země, dohlíží, aby se na americkou půdu nedostávaly drogy, a pomáhá chytat zločince. Když se mu podaří nějakého chytit, poděkují mu a do moře mu za odměnu vysypou náklaďák masa. On pak má dobrý pocit z dobře odvedené a odměněné práce.
Ruský orel se nenechá zahanbit a říká, že ve své zemi hlídá nebe i zem, pomáhá odhalovat zločiny a pomáhá chytat zločince. I jemu se dostane odměny ve formě syrového masa, jen ho nedostane náklaďák, ale kýbl.
Český vlk si povzdechne a povídá, že i on pomáhá ve své zemi ohlídat bezpečnost, hlídá hranice i vnitrozemí, ve vedru, v dešti, mrazu. I on dělá všechno proto, aby se jeho zemi nestalo nic zlého. Potom, za odměnu dostane plný kýbl ořechů…
Ořechů?! Diví se žralok s orlem.
Proč ořechů, vždyť jsi šelma, masožravec…
Ano, povídá vlk, to jsem, ale v mé zemi jsem na tabulkovém místě veverky…
No, já myslím, že už nemusím nic dodávat…
.
