V tomto svém blogu se pouštím do polemiky s názorem kolegy bloggera, Jana Polaneckého, který nevidí problém v tom, když mladiství pijí alkohol, a to protože já v tom problém vidím…
Pan Polanecký, který je podle vlastních slov člen Republikového výboru Strany svobodných občanů, se domnívá, že policejní represivní akce, při nichž dochází ke kontrolám v různých zábavních a restauračních podnicích, a jejichž hlavní smysl je v odhalování mladistvých popíjejících alkohol, jsou zásahem do svobod jednotlivce.
S tím já osobně zásadně nesouhlasím. Policie v tomto případě pouze naplňuje literu zákona, která zní tak, že alkohol je v naší zemi povoleno požívat až od věku osmnácti let.
Takový zákon není vymyšlen pro buzeraci jednotlivce, ale z důvodů, které snad musí být (měly by…) jasné většině lidí s IQ vyšším, než hodnota 50. Jak známo, nalitý mladistvý vždycky byl a vždycky bude problém. S puberťáky je totiž ta potíž, že mají co dělat, aby odhadli určité řekněme krizové situace za střízliva, natož když se cinknou, nebo totálně zežerou.
Je znakem jisté vyspělosti té které země, že se snaží chránit životy a zdraví svých nejzranitelnějších, tedy dětí. A právě k takové ochraně slouží i nařízení, od kdy se smí požívat alkohol.
Jistě, i my jsme byli mladí, a i my jsme pili. A také jsme dost často měli více štěstí než rozumu, že jsme to vůbec přežili. Určitá represe je v tomto případě naprosto namístě, neumím si představit, že by sám pan Polanecký chtěl potkat dejme tomu v noci na silnici nalitého sedmnáctiletého kluka na motorce, nebo jít pod balkonem, kde se alkoholem zesupermanovatělý patnáctiletý mládenec před svou dívkou rozhodne dokázat, že umí chodit po zábradlí...
Alkohol patří mezi návykové látky, stejně jako je tomu u jiných drog. Na rozdíl například od cigaret, má ale tu nevýhodu, že po požití člověk ztrácí kontrolu nad svým chováním, často nedokáže reagovat relevantně k situaci. Je asi (snad…) každému jasné, že takový nevyvinutý organismus, může na alkohol reagovat ještě podstatně hůře, než je tomu u dospělého člověka.
Podle mého názoru nelze nechávat rozhodnutí, zda bude dítě pít, či nikoliv, na jeho rodičích, jak naznačuje pan Polanecký. Bohužel i spousta dospělých trpí nedostatkem soudnosti, a nelze než chránit okolí potenciálního nalitého patnáctiletého čtveráka zákonem. Kde jsou rodiče dětí, kteří přivírají oči nad jejich alkoholovými dýchánky, když dojde k nějakému neštěstí, za kterým právě stojí jen ten důvod, že k němu došlo pod vlivem alkoholu?
Mladý adolescent, který má vypito, často nemá tolik životních zkušeností, chce se mi napsat i rozumu, aby dokázal ochránit sebe i své okolí před sebou samým. A právě proto je tady vyšší moc, aby pokud možno takto rizikovým situacím zamezila. Taková prevence, jakou jsou i ony zmiňované represivní policejní kontroly v barech a na diskotékách je, jak čísla ukazují, naprosto namístě a nutná.
Svoboda je krásná věc, ale rozhodně to není cochcárna. Pokud by v naší společnosti nefungovala základní pravidla, mezi něž zákaz požívání alkoholu mladistvými já osobně počítám, mohli bychom rezignovat na veškerá pravidla a mantinely. Jenže jak by potom náš svět vypadal?
Asi jako v džungli.
Pokud se panu Polaneckému stýská po pravidlech džungle, asi by si měl rozmyslet, zda žije na tom správném místě. Já osobně budu určitě raději, když mi u dveří zazvoní policie, která mi předá mého opilého výrostka s tím, že třeba i mě za to, že ho načapali s pivem v ruce, čeká postih, než aby mi o půlnoci zazvonila u dveří ta samá policie s tím, že už své dítě nikdy neuvidím…
