Možná, že někdo počítá s tím, že nějak zareaguju na článek kolegy blogera, pana Hřebíčka, který se rozepsal o rizicích spojených s marihuanou...
A já v tomto směru nezklamu. Ani pan Hřebíček nezklamal. Sice se snaží v článku navodit dojem své nestrannosti k problému, ale kdo zná jeho názory na problematiku měkkých drog, jistě si všiml, že tento bloger není nestranným. Je očividné, že se přiklání více než polovinou těla na stranu konzumentů marihuany.
Panu Hřebíčkovi jistě nelze upřít perfektní podání věci a umění srozumitelně srovnat slova i myšlenky. Já osobně ale se směrem jeho uvažování, byť podaným sebelépe, nesouhlasím, mám na věc trochu jiný názor - což je skutečnost na kterou mám právo, které by zase nikdo neměl upírat mně. Nelíbí se mi podsouvání jakési údajné hysterie, kterou prý trpí všichni ti, kteří nesouhlasí s uvolněním marihuany širším masám, než je skupina lidí nepopiratelně trpících nemocemi, na které marihuana jako lék skutečně zabírá.
Argumenty o "hysterii" jsou velmi laciné, a velmi špatně se proti nim brání. Stejně mohu já, odpůrce legalizace marihuany pro lidi, co ji nepotřebují, tvrdit, že hysterií naopak trpí ti, kdož se perou o možnost inhalovat její kouř.
Mezi lidmi, kteří se perou o legalizaci marihuany jsou ale dva tábory - jedni demonstrují čistě za možnost se zhulit, druzí za možnost využívat marihuanu k léčebným účelům, a to bez direktivy státu, o které je jasné, že ji na manipulaci s touto drogou stát využije bezezbytku. Měli bychom tyto dva tábory od sebe odlišovat - a oni sami by se od sebe měli odlišovat. Každému z nich jde totiž o něco naprosto jiného - jen základ jejich snahy je stejný. Možnost si legálně někde na zahradě vypěstovat konopí.
Asi neznám lepší příklad rčení, že jeden mluví o voze - a druhý o koze...
Nechme tedy slůvko "hysterie" ležet stranou, a věnujme pozornost tomu, že možnosti využívání marihuany pro léčebné účely je už v podstatě dosaženo. Jiná otázka je cena takové léčby, fakt zda a kolik na ni budou, respektive nebudou přispívat zdravotní pojišťovny, zda se bude moci marihuana pro takové účely pěstovat u nás a pokud ano, pak za jakých podmínek, atd.
To jsou zcela legitimní otázky, za které je logické "bojovat".
Je úsměvné poukazování pana Hřebíčka na, pravda, poněkud podivné chování pana Nešpora, tohoto arciabstinenta - nebojím se napsat - podivína, a jednoho jediného z odpůrců drog a závislostí. Ano, pan Nešpor se na odkazu, který má pan Hřebíček ve svém blogu, chová opravdu "zvláštně".
Škoda ale, že pan Hřebíček nenašel nějaké odkazy na lidi zhulené marihuanou. Jistě i na ně by byl pohled více než "zajímavý". A je jich daleko více, než nějakých podivných kazatelů abstinence
Tady jich pár nabízím...
Co mně osobně vadí na názorech pana Hřebíčka, to je jistá snaha o překroucení skutečnosti, a sice snaha o podsouvání obrazu společnosti, ve které je podle něho "normální", že si člověk zapálí jointa. Z článku pana Hřebíčka cituji - "užívání marihuany je už dávno zcela běžnou záležitostí i středního proudu, i středních vrstev, i středního věku. A každý vidí, že to rozhodně není žádná cesta do pekel ani pro většinu jedinců, ani pro společnost"...
Jenže ono to normální není. Nemělo by být, protože vše, co ovlivňuje chování a myšlení člověka tím směrem, že nad sebou ztrácí kontrolu, je špatné.
Stejně tak, jako pro většinu lidí není normální, že se zpijí do němoty, nebo že by se měli přejídat až ke zdravotním komplikacím.
Otázka legalizace marihuany je ošemetná věc, už řadu let diskutovaná. Uznávám, a asi nejen já, že její místo v léčbě celé řady vážných onemocnění je už dnes neoddiskutovatelné. Jenže proč mám pocit, že většině konzumentů marihuany vůbec nejde o tento jistě správný směr? Pokud volá po volnějších pravidlech okolo distribuce marihuany někdo, kdo je buď sám, nebo jeho blízký, těžce nemocný, a látky v marihuaně obsažené se ukázaly jako jediné účinné v boji s chorobou - tak je to normální a legitimní požadavek.
Stejně jako je normální a legitimní poskytnout v agónii trpícímu morfium, bylo by normální i využití marihuany nemocnými lidmi. Proč ale umetat cestičku zejména mladým lidem k další formě nebezpečného zlozvyku, který může u některých přejít až k závislosti? K čemu potřebuje normální ZDRAVÝ a mladý člověk, například středoškolák, marihuanu?
To je ta správná otázka.
K čemu je mu dobrá? Potřebuje ji k tomu, aby lépe zvládal učení, aby mu usnadnila cíl, něčím se stát, dokázat sobě i lidem okolo, že v něm něco je? Bez vody člověk zemře. Bez vzduchu zemře. Bez jídla zemře.
Zemře zdravý člověk bez marihuany...?
Jistě se dá argumentovat tím, že dospělý člověk MÁ právo na svou svobodu rozhodování. Že je jen na něm, jak a čím si zpestří, případně zkazí život. To je pravda. Nemám sice k dispozici žádnou statistiku, ale domnívám se, že dospělí, usazení lidé, lidé, kteří již mají svou existenci zajištěnou, že tací lidé tvoří jen zlomek z celkového počtu lidí, kteří si chodí k dealerům pro dávku marihuany.
Mladý člověk - konzument marihuany, a to se v dnešní době týká už i doslova dětí školou povinných, ještě ale zdaleka nemá jasno v celé řadě důležitých otázek, které na drogovou problematiku navazují. Přijde mi doslova nezodpovědné přenášet na tyto děti odpovědnost za jejich rozhodování, zda s marihuanou začít, nebo případně pokračovat. Když je člověku 15 - 20 let, tak prostě není schopný vidět skutečnost, v jeho chování hraje roli jak přirozená revolta proti autoritám, tak pocit, že pokud někde existuje nějaké "nebezpečí" tak je přeci tak strašně daleko...
Co se asi tak urodí v hlavě adolescenta, který bude i dospělými v podstatě přesvědčovaný o tom, že marihuana je v pohodě, že je třeba v zájmu "svobody" bojovat za umožnění přístupu k ní?
Prostě bude tím spíše přesvědčený o tom, že marihuana není problém.
Jenže ona je, protože ovlivňuje kontrolu nad chováním a myšlením - stejně jako je to samozřejmě třeba i u alkoholu.
Na debatu o možné nebo nemožné legalizaci marihuany se bohužel přisálo až moc lidí, kteří v této droze lítají až po uši. Je jasné, že člověk, který potřebuje mít v hlavě vyhuleno, bude samozřejmě horovat pro legalizaci. Jenže tací lidé kazí snahu oprávněným potenciálním konzumentům z řad skutečně nemocných lidí.
Marihuana jistě pomáhá lidem trpícím fyzickými bolestmi a těžkými nemocemi. Takovým lidem je třeba pomáhat. Je ale skutečně třeba pomáhat navozovat a prohlubovat u jiných - zdravých lidí nemoci psychické? Není žádným tajemstvím, že s užíváním marihuany jdou ruku v ruce takové psychické potíže, jako je i panem Hřebíčkem zmiňovaná schizofrenie, stavy úzkosti a paniky, nebo stavy totální apatie a nezájmu o cokoliv jiného, než je hulení.
Pokud tedy tyto vlastnosti této droze přiznáme - o čem se to tady vlastně proboha bavíme...?
Marihuana je jistě dobrým přítelem a pomocníkem pro někoho, kdo látky v ní obsažené pro své postižení těla potřebuje. Je ale stoprocentně špatným, a zbytečným pánem pro toho, kdo ji v podstatě NEPOTŘEBUJE...
