Návštěva čínského prezidenta v naší zemi budí vášně, zejména u obhájců lidských práv, některých politiků zapadlých v propadlišti dějin, a v neposlední řadě u mnoha populistů…
Velice mě pobavil například komentář Martina Bursíka, tohoto neochvějného bojovníka za cokoliv, odkud se dá něco vycucat. Tento bývalý nazelenalý politik se nechal slyšet, že jsme přátelským přijetím čínského prezidenta prý popřeli všechny ideály, se kterými jsme po Sametu začali budovat demokratickou společnost.
Prý je to pošlapání odkazu bývalého prezidenta Havla a vůbec, je to úplně nejvíce fuj.
Spolu na stejné notě s ním je pochopitelně celá řada lidskoprávních aktivistů (nevím jak komu, ale mně se i jen při napsání tohoto označení ježí chlupy na předloktích…), kteří se bouří proti návštěvě, a hlavně proti přátelskému přijetí, kterého se čínskému prvnímu muži dostalo.
Hmmm, tak nevím, co si mám tedy myslet o ostatních vyspělých zemích, namátkou třeba o Velké Británii, kde se tomu pánovi ze země draka dostalo, když ne stejného, pak ještě přátelštějšího přijetí. Jsem přesvědčený o tom, že rozumný politik, státník, ale i běžný občan, musí mít v dnešní době na paměti, že Čínu NELZE přehlížet. Čína je jednou z nejvíce rychlých ekonomik v současném světě. To si dobře uvědomují všechny vyspělé státy světa, ze kterých mnoho, včetně například USA, mají u čínských bank nemalé půjčky, státy, které jsou s Čínou s povděkem úzce zainteresovány v mnoha a mnoha finančních a technologických projektech.
Fascinuje mě, jak my, malá a doslova nepatrná myš ve světovém dění, máme mít podle názorů některých lidí ten správný „morální kredit“, abychom školili svět v otázkách s kým se kamarádit, a komu nepodat v zájmu vyšších ideálů ani ruku.
Ano, v Číně spousta věcí nefunguje stejně, jak jsme zvyklí z našeho „civilizovaného“ a demokratického světa. Na druhou stranu tam ale spousta věcí funguje tak ukázkově, že bychom si mohli blahopřát, kdyby tomu bylo u nás alespoň podobně. Je třeba si uvědomit, že Čína prostě JE jiná, vždycky byla, a vypadá to, že ještě dlouho bude. A právě proto si stále více státníků uvědomuje, že čím přátelštější vztah budou s Čínou mít, tím více od ní mohou získat. Ideálů se člověk totiž, až na výjimky lidskoprávních aktivistů, co umí žít jen ze vzduchu a čisté vody, nenají.
Zajímalo by mě, kolik z těch současných kritiků Číny vůbec někdy vidělo nějaké moderní čínské město? Jsem přesvědčený o tom, že kdyby nějaké takové opravdu viděli, že by jim při srovnání našich měst s technickou vyspělostí takových megapolí doslova spadla čelist pod únosnou mez.
Ano, Čína k sobě kdysi násilím připoutala Tibet a několik dalších území. Jenže to už je dnes v podstatě minulost a historie, a že se i dnes brání vzdát se takových území? A který dnešní mocný stát se snad dobrovolně vzdává území, které kdysi v minulosti více či méně násilným způsobem získal…?
Myslí si snad někdo, že jiné světové velmoci v minulosti postupovaly v jiných intencích? Co jen států, vlád a zemí překopaly dle obrazu svého například USA? Co již zmiňovaná Velká Británie, která má dodnes své území na jinak dle logiky španělském území – na Gibraltaru? Co Falklandy, za které v docela nedávné době umíralo sousta vojáků jak Británie, tak Argentiny, a které jsou od Británie vzdálené tisíce kilometrů? Proč se tohoto území Británie nevzdá, když evidentně geopoliticky patří spíše do sféry vlivu právě Argentiny?
Opravdu nejmocnější státy současné Evropy a světa, vždy postupovaly naprosto košer při naplňování svých územních a politických ambicí? Opravdu už dnes z tohoto dědictví nic neplatí? Nezbohatla snad Velká Británie kdysi z výměnného obchodu s Čínou, kdy bylo ve hře stříbro, čaj a OPIUM…?! Což ty peníze z té doby nepoložily základy a dodnes nezajišťují bohatství spousty britských společností?
Co na to naši aktivisté stran lidských práv?
Ať si každý myslí co chce, jedna věc je ale jistá – bez Číny to v budoucnu nepůjde. A právě i ti lidskoprávní aktivisté by si měli uvědomit, že pokud je v Číně žádoucí jakákoliv změna stran dodržování lidských práv, tak k ní může dojít jen tehdy, když bude Čína partnerem co nejvíce jiných zemí. Jen tak lze vyvinout nějaký tlak, pod kterým lze očekávat určité změny v tomto směru, pokud ale Čínu odsuneme, ne za čínskou, ale za pokrytecko-idealistickou zeď pravdoláskové izolace, pak to bude jenom ku škodě věci.
Celého světa…
