Světové povědomí rozvířila zpráva o troufalé loupeži šperků nevyčíslitelné ceny z Drážďanské klenotnice Grünes Gewölbe. Jak se ukazuje, šperky byly až trestuhodně málo chráněné, vše v jejich případě šlo lupičům naproti…
.
Stačilo jim tak málo. Vyřadit jeden, (na místě veřejně přístupném !!!), elektrický rozvaděč, tím deaktivovat alarm, pak přeříznout mříže, rozbít okno, vlézt dovnitř a obyčejnou sekerou rozmlátit „neprůstřelné“ sklo vitrín, kde se skvosty nacházely a bylo vymalováno.
Člověk by si myslel, že šperky takové ceny, nemluvě o ceně historické, budou chráněny poněkud „lépe“. Údajně jejich ztrátou přišlo Sasko o podstatu své historie. No potěš koště, to si tedy Sasové asi moc své minulosti neváží, když k jejímu pošramocení stačí jeden šroubovák, jeden zapalovač, jedna rozbruska a jedna sekyra…
Proč nebyl bezpečnostní systém klenotnice napojený na nějaký záložní zdroj, mimo ten nešťastný rozvaděč? Jak je možné, když už tam záložní zdroj elektrické energie nebyl, že v okamžiku přerušení dodávky elektřiny do systému, nebyly aktivované ocelové zábrany, které by sjely kolem vitrín s nejdražšími kusy? Proč nebyly vitríny opatřené skutečně nerozbitným a neprůstřelným sklem? Kdyby ano, tak by toho sekyra moc nezvládla, určitě ne v tak krátkém čase. Tohle všechno už je přeci dávno vynalezené a mnohde jinde běžně používané.
Proč je jako ostrahy tak vzácných a drahých předmětů využito pouhých dvou strážců, navíc beze zbraní, evidentně bez výcviku, navíc bez možnosti jediným stiskem tlačítka uvědomit policii o krizové situaci? Takové SOS tlačítko má přeci dnes každá druhá zaměstnankyně pošty pověšené na krku…
Proč ti dva „strážci“ měli k dispozici jen mobil, kterým mohli zavolat pomoc…?
Důležitým faktorem je podle mého informace, že prý šperky nebyly pojištěné. No, to se ani nedivím, neumím si představit pojišťovnu, která by pojistila tak drahé předměty, které jsou tak bídně ochráněné. Pokud totiž klenotnice nesplnila tolik ZÁKLADNÍCH bezpečnostních standardů, nemohly být logicky předměty v její péči pojištěné. Takovou cochcárnu by si žádný pojišťovák na triko nevzal.
Klenotnice vlastně neudělala pro ochranu jí svěřených předmětů o mnoho více, než dělá kdejaký člověk, co má doma dva obrazy jen trochu větší ceny. Co se zabezpečení týká, odpovědní pracovníci podělali, co se dalo. Dost dobře nechápu, že pokud jde o předměty tak vysoké historické ceny pro Sasko, že nějaký vládní úřad nad podobnými předměty, respektive nad budovami, kde se nacházejí a nad bezpečnostními opatřeními, které je mají chránit, přísně nedohlíží?!
Takové diletantství bych ještě tak chápal v nějakém vesnickém museu kdesi na gruzínském venkově, ale tohle…?!
Víte, že vlastně těm lapkům jejich úspěch i tak trochu přeju? Přesně v duchu všech těch možných filmů o Danyho parťácích, kteří také nikdy při svých akcích nikoho neohrozili, nikoho nezranili, přitom si přišli na své. A to se museli oni filmoví hrdinové potýkat s mnohem většími překážkami, než je jeden rozvaděč, jedno zamřížované okno a skleněná vitrína…
Vždy jsem si o Němcích myslel, že jde o akurátní pečlivý národ, zakládající si na svém pořádku, disciplíně a chytrosti. Musím ale svůj názor zřejmě poopravit, co se té Drážďanské klenotnice týká, tak tam se asi museli vyskytovat samí hlupáci.
Skoro se mi chce škodolibě napsat – dobře jim tak, udělali pro ztrátu svých pokladů všechno, co mohli…
.
