Včerejší vítězství Francie v mistráku ve fotbale, respektive následné „oslavy“ tohoto vítězství, svlékly do naha lidskou důstojnost a zahodily rozum…
.
Kde jsou ty časy, kdy se v ulicích oslavovalo tak, jak můžeme vidět například na dobových fotkách z konce Druhé světové války, nebo z jiných, oslavování hodných událostí dřívější doby.
Když se dnes řekne oslava v ulicích, většině lidí naskočí jako první myšlenka slovo – problémy. Ukázkou takové „oslavy“ je řádění ve francouzských ulicích po vítězství ve fotbalovém mistráku.
Tlupy mladých dementů ve Francii rabovaly a řádily jako smyslů zbavené. To je oslavička, panečku, inu, naši francouzští spojenci, ti, ze kterých bychom si přeci my, zaprdění Čecháčci a východoevropané vůbec, měli brát vzor, to umí roztočit ve velkém stylu.
Na druhou stranu těžko lze po řadových občanech chtít, aby respektovali pravidla a chovali se jako kulturní lidé, když sám jejich prezident Macron při nedělním finále na stadionu, kde sledoval výkon svého nároďáku, vyskočil na stůl a choval se jako primitivní lidoop.
Inu, nejen u nás máme prezidenta, za kterého se lze dost úspěšně stydět…
.
P.S. - Je to jen pár týdnů, co prezident Macron doslova seřval nějakého 14-ti letého studentíka za to, že ho na jakési oslavě na ulici oslovil slovy - "... jak se vede, Manu (Manu je zdrobnělina jména prezidenta Macrona, kterou prý používá jeho žena...) ?" . Prezident Macron ihned postavil nebohého školáčka do latě a mimo jiné mu otloukl o tvář slova o tom, že on pro něho není žádný Manu, ale PAN PREZIDENT. Škoda, že si na ten fakt také pan Macron nevzpomněl těsně před tím, než vylezl na ten stůl...
