Lidé dnes díky lepší ekonomické situaci jezdí i tam, kde nikdy před tím nebyli. Bohužel, dost lidí je neskutečně naivních (hodně mírný termín…), a o svých výletech přemýšlí v měřítku sledování cestopisu v televizi…
.
Posledních 5 roků jezdím pravidelně do slovenských Tater. Jak do Nízkých, tak do Vysokých. Letos jsem byl například na samém jejich západním okraji, v okolí Roháčů. To, co jsem tam viděl například při celodenní túře k Roháčským plesům, mi zavdalo důvod kroutit hlavou ještě dnes. Celý den jsem tam potkával „turisty“, kteří se do nadmořské výšky přes 1700 m n /m vydávali jen v kraťáskách a tílku, bez sebemenšího baťůžku s nějakou alespoň větrovkou, o nějaké té alespoň základní zásobičce jídla a vody ani nemluvě. Nejhorší, co jsem ale u takových lidí zaznamenal, byl typ obuvi. V nejlepším případě šlo o stylové, hlavně značkové botky – tenisky, vhodné někam na jogging, ale určitě ne do kamenitého terénu hor, jakými právě Tatry jsou. Jak jsem psal – to v tom lepším případě. Co mi ale doslova vyrazilo dech, byli lidé, co se vydali na horskou túru v gumových PANTOFLÍCH, nebo dámy v BALERÍNKÁCH.
Přísahám, že jsem to viděl na vlastní oči!
Stejnou obuv a styl oblékání jsem zažil i vloni na Chopku (2024 m n/m) v Nízkých Tatrách, nebo rok před tím, když jsme se ve Vysokých Tatrách drápali ze Starého Smokovce přes Malou studenou dolinu na Tériho chatu (2015 m n/m).
Nás, "pohorkářů", jsem potkal cestou naprostou menšinu.
Dnes samozřejmě píšu pod vlivem obrovské tragédie, ke které včera došlo v sousedním Polsku, kdy během silné a na blesky bohaté bouřky zemřelo několik lidí, několik je jich ještě stále nezvěstných a mnoho, mnoho dalších zůstalo zraněných. Proč melu o oblečení, když tam šlo o blesky a bouři…?
Inu proto, protože i to má souvislost s nezodpovědností, lehkovážností, nebetyčnou naivitou a troufám si napsat i lidskou hloupostí.
Stejně, jako jsem viděl lidi v horách nedostatečně oblečené a obuté, lidi nezodpovědné ke svému zdraví, ignorující základní požadavky přežití ve vždy nevypočitatelných vysokých horách, stejně tak jsem tam zažil i několik bouřek. Viděl jsem ve chvíli, kdy jsem se před bouřkou, o které jsem díky sledování mobilní aplikace věděl s několika hodinovým předstihem, s rodinou ukryl v chatě u Popradského plesa, jak mraky bláznů v blížící se bouři, kdy už bylo slyšet i hřmění, drápali na Ostrvu (1984 m n/m), po klikaté kozí stezce, stále vzhůru, aby na vrcholu byli ještě blíže bleskům a nebezpečí.
Jakoby cestou nahoru k Popradskému plesu neminuli odbočku na „Symbolický cintorín“, což je skalní stráň, posetá křížky a cedulkami se jmény lidí, kteří v Tatrách přišli o život…
Takže já osobně si myslím, že podobná tragédie, ke které včera na polské straně Tater, respektive i na slovenské, došlo, byla jen otázkou času a je na 100% jisté, že k něčemu podobnému dojde zas. Lidé jsou bohužel stále nepoučitelní, podobné záležitosti, jakou jsou vysokohorské túry, berou stále z perspektivy sebe sama sedícího někde v křesle doma v obýváku při sledování cestopisných dokumentů.
Vydejte se na jeden den na túru do Vysokých Tater a já Vám zaručuju, že tam uvidíte nespočet lidí, kteří sami sebe naprosto dobrovolně a s nosem pyšně zdviženým nominují na Darwinovu cenu – snad tušíte, o co jde, pokud ne, vygůglete si to…
K té tragédii včera vůbec nemuselo dojít, stačilo jen, kdyby lidé, kterých se dotkla, používali hlavu a respektovali, že něco jako je hora, může mít na jejich život větší vliv, než by se jim mohlo zdát.
Stačilo jen, aby si uvědomili, že blesk v horách je jedním z největších nebezpečí, že ho nepřeperou, ani nevydrží. Stačilo, kdyby si uvědomili, že pokud je hlášená bouře, rovná se vysokohorský výstup nadějnému pokusu o sebevraždu.
Stalo se tak mnoho, a přitom stačilo tak málo a nestalo by se vůbec nic…
P.S. povšimněte si prosím na videu, (skoro u konce, když jsou na vrcholu), které je právě z té hory, kde došlo včera k tragédii, jaké "horské" boty tam lidé mají. Nejlepší je ten mladík ve světlém tričku a s kšiltovkou otočenou štítkem dozadu. Čím více pruhů, tím více adidas...
