Na první pohled působili jako běžný manželský, nebo milenecký pár. Vše, co je kdy jejich školitelé a instruktoři naučili, to vše použili k tomu, aby si to o nich myslel každý, kdo se s nimi setkal…
Moře u veřejné pláže v Sousse bylo teplé, ale množství odpadků příliš ke koupání nelákalo. Oni tam však stejně kvůli koupání nebyli i když jejich plážové oblečení mohlo svědčit o opaku. Vypadali jako obyčejní mladí turisté, kteří si po snídani vyšli po vlnami ohlazeném pruhu pláže. Minuli relativní bezpečí, které končilo spolu s řadou přímořských hotelů a po jejich pravé straně se objevily nevzhledné domy místních obyvatel. Byla polovina srpna, roku 1995.
Protože bylo krátce po deváté hodině ranní, nebyl zatím na pláži nikdo z místních. Kdyby tam byli, šlo by většinou o mladé lidi, kteří se od svých vrstevníků kdekoli jinde na světě lišili tím, že mladíci by se koupali v normálních trenýrkách, zatímco dívky by na sobě měly povinně něco, co spíše než plavky připomínalo pyžamo…
Došli až k místu, kde se pláž stáčela do pravého oblouku, směrem k nepříliš vzdálenému Monastiru. Zastavili se, chvíli jako by se o něčem dohadovali, snad o tom, jestli pokračovat dál, nebo se vrátit a zdánlivě vyhrál její názor, že se raději vrátí zpět do bezpečí hotelových komplexů.
Kdyby je sledoval někdo z místního kontrašpionážního oddělení, například z malého auta, které by jelo po pobřežní silnici, co oddělovala pruh domů od pláže, asi by nezpozoroval na celé situaci nic zvláštního. Na tu vzdálenost by nikdo nemohl vidět ty tři plastové kelímky od limonády, které byly nastrkané jeden do druhého a obrácené dnem vzhůru a tvořily malý komínek, který stál zapíchnutý v písku, jen kousek od místa, kam už vlny nedosáhly. Na jejich obráceném dně odpočíval nedopalek cigarety. Nikdo by nepoznal, že ty kelímky byl právě ten signál, který muž a žena hledali a po jehož spatření věděli, že se mohou klidně vrátit zpět.
Kostky byly vrženy…
----------
Jumel Asríd poznal velice brzy, že má „stín“. Ti muži, kteří ho sledovali věděli co dělají. Ani oni nebyli v té zemi doma a šlo o příslušníky tajné služby jednoho „nejmenovaného“ státu. Jumel byl objektem sledování stejně, jako každý pracovník zastupitelského úřadu některého státu ze Středního, nebo Blízkého východu v té zemi. U Jumela šlo konkrétně o Jemen. Protože měl diplomatickou imunitu, nemohl mu nikdo nijak překážet v pohybu a i když bylo všem divné, že nižší pracovník velvyslanectví Jemenu, jehož zájmem měla být kultura, tráví svůj čas daleko od svého pracoviště v městě Tunis, mohli ho jen sledovat.
Byl to právě on, kdo umístil na pláž ty tři kelímky a tak dal najevo, že má „něco“ k předání a že žádá schůzku na předem domluveném místě. Právě na tom „místě“ byl, ale věděl, že je tam zbytečně. Schůzka se bude muset odložit…
-----------
U bazénu v zahradě hotelu Palm Beach ještě v tu dopolední dobu bylo málo turistů. Na dláždění před bazénem probíhal jakýsi animační program, při kterém se tlusté německé matrony snažily natřásat do rytmu, který udávala hudba a jako gazela štíhlá místní cvičitelka.
Ona ležela na lehátku pod stříškou z palmových listů a dbala na to, aby se její světlá pleť, která tak hezky kontrastovala s jejími zrzavými vlasy, nedostala na pospas žhavému slunci. Na rozdíl od odvážných Němek, které rády u bazénu vystavovaly svá ňadra, si nechala oba díly plavek i když by mohla lačným mužským pohledům nabídnout hodně hezký požitek . Nepotřebovala zbytečně přitahovat větší pozornost, než bylo nutné. Její krásně modré oči za slunečními brýlemi pozorně sledovaly okolní dění a uniklo jim jen málo co, a málo kdo.
On před chvílí skočil po hlavě do modré vody a po zdolání několika délek bazénu se přidržoval okraje a se zdánlivě lenivým výrazem předstíral, že ho zajímají hezké zadečky dvou dívek, které se zrovna vlnily u venkovního baru. Ve skutečnosti se ale díval za ně, směrem ke dvoukřídlým dveřím, vedoucím do hotelové haly.
Jumel Asríd se v nich objevil, ale nezamířil tam, kam podle domluvy měl – totiž k toaletám na konci nízké budovy, která ohraničovala prostor po straně baru a bazénu. Místo toho se vydal přesně opačným směrem, kudy vedla úzká cestička z dlaždic. Ta obcházela bazén a dalo se po ní vyjít ze zahrady ven na pláž.
To bylo zlé. Oba, mladý muž i jeho partnerka okamžitě pochopili, že Jumel (kterého znali pod krycím jménem Derviš) má svůj „stín“ a že je sledovaný. Tím, jak se zachoval jim dal vědět, že bude třeba podniknout kroky, vedoucí k náhradní schůzce na záložním místě a v jiném čase.
-------------
Mezi městem Sousse a jeho předměstím Port El Kantaoui se dá přepravit všelijak. Můžete jet autobusem, což je zážitek, na který, obzvláště díky místím mladíkům, jen tak nezapomenete. Můžete se vydat pěšky, pokud vyrazíte brzy, máte rychlé nohy, nevadí vám sluneční žár a daleká cesta. Můžete si pronajmout hubeného koníka s bryčkou a kočím, který smrdí víc než ten chudák koník. Můžete si najmou taxík, ale ti dva, mladý muž a žena, zvolili možnost, kterou by běžní turisté použili nejspíše. Na náměstí poblíže městské mediny počkali na motorový „vláček“, který je za dva dináry dovezl až na přístavní molo v Port El Kantaoui.
Dávno předem bylo domluvené místo, pořadí vagónku a způsob setkání…
Ani jeden ze tří mužů, kteří sledovali Jumela Asrída nepostřehl, kdy a jak došlo k předání „balíčku“. Už vůbec nikdo nepostřehl komu že Jumel ono „cosi“ předal.
Vláček dorazil do Port El Kantaoui, objel malé prostranství a obrátil tak svůj předek zase směrem zpět, k Sousse. Lidé, kteří s ním přijeli odepínali zajišťovací řetízky, které byly spíše na ozdobu, než k bezpečnostnímu účelu a chystali se vystoupit. Velká skupina dalších lidí stála na dlažbě z „kočičích hlav“ a chystala se vystřídat na místech právě ty, co vystupovali.
Kdo by mohl předpokládat, že ten kudrnatý muž s mladou ženou, jejíž hlavu zdobil široký slaměný klobouk, nesedí v druhém vagónku od „lokomotivy“ náhodou a že ten muž středního věku, o kterém jen pár lidí na tom náměstíčku vědělo, že jde o nižšího diplomata z Jemenu – že se nestřídají u vstupního schodu vagónku jen tak náhodou…?
Nikdo nepostřehl, že ve chvíli, kdy si žena při vystupování přidržela tyrkysově modrou sukni, jejíž rafinovaný rozparek jakoby náhodu odhalil štíhlá, světlá stehna, která přitáhla zraky všech, kdo se ať náhodou, nebo záměrně jejím směrem dívali, že právě v tu chvíli se mladý kudrnatý muž a muž středního věku o sebe malinko otřeli. Nikdo si nevšiml malého plastového pouzdra, ne většího než je běžná krabička od zápalek, které sklouzlo z dlaně Jumela Asrída do nastavené ruky mladého „turisty“. Ten svou dlaň hned sevřel a skryl to, co právě obdržel.
Tyrkysová sukně se ještě chvěla, oči sledovatelů po zlomku vteřiny vracely svou pozornost zpět k Jumelovi, ale ten už si sedal na sedadlo ve vláčku a zapínal si bezpečnostní řetízek. Lidí pochopitelně vystupovalo a nastupovalo více a tím pádem byla situace na pár sekund nepřehledná. Dva muži z tajné služby „nejmenovaného“ státu si sedli také do vláčku, každý na jeden konec a třetí muž zůstal poblíže svého vozu, kterým sledovali taxík, co si mávnutím ruky Jumel zastavil ještě v Sousse a který ho odvezl sem, do Port El Kantaoui.
Právě došlo před očima slídilů ke klasickému předání, které se mezi lidmi z branže nazývá – „letmý dotek“. Povedlo se ukázkově a nikdo z lidí, kteří vidět měli, nic nepostřehl.
Jumel Asríd se nechal vláčkem odvézt zpět do Sousse a dva mladí lidé se po procházce v pohádkově krásném přístavním městečku, vrátili až večer tou samou cestou a tím samým způsobem, ke svému hotelu Palm Beach.
--------------------
Druhý den se Jumel Asríd vydal na výlet do Gabesu a tím jen zamotal hlavu svým „stínům“, které chtě - nechtě začali věřit, že náměstek jemenského velvyslance pro kulturu se opravdu jen rekreuje a odpočívá.
---------------------
Mladý muž a jeho (alespoň podle údajů v pasu) manželka se zářivě rudými vlasy a blankytně modrýma očima, se druhý den ráno dostavili k odletu svého letadla na letiště v Monastiru a za několik hodin předávali v Římě, na rezidentuře při velvyslanectví své země, do rukou „obchodního“ atašé, malé plastové pouzdro…
Byl krásný srpnový den a onen „letmý dotek ze světa stínů“ se přiřadil k dalším úspěšným akcím, které se mladému páru povedly během jejich, zatím krátké, kariéry…
