Podobné případy známe i z docela nedávné historie. To už jistý čalouník s knírkem hlásal, že po anšlusu Rakouska a zabrání Sudet další územní nároky mít nebude…
Jak to nakonec dopadlo, každý ví. V tuto chvíli se musíme podívat pravdě do očí – Krym je prostě pro Ukrajinu ztracený. Zpět by se mohl dostat jen vojenskou silou – a tu proti Rusku nikdo nepoužije. Jako naprosto směšné a liché jsou ze strany Západu směrem k Rusku nějaké hrozby ekonomickými a politickými sankcemi, protože skutečnost je taková, že je to Putin, kdo má v tuto chvíli v ruce delší klacek.
Putin totiž pochopil jednu věc, je to stejné, jako když proti sobě stojí dva chlapi, jeden si začíná na druhého dovolovat, ten „napadený“ začne hudrovat, a ten drzý zvedne bradu, a na férovku pronese – „…anebo co…?!“
Anebo nic, protože je jasné, že jakákoliv vojenská akce proti Rusku by se rovnala vraždě naší civilizace. Nevěřím tomu, že by na něco takového (co si budeme nalhávat – naštěstí…) měli západní politici koule. Za to jim ten cípek bývalého ukrajinského území nestojí.
To tak spíše čekám ze strany západních politiků vzájemné plácání se po ramenou, přesvědčování a ujišťování jeden druhého i sebe navzájem (jako to dělají děti ve tmě), že jsou ve svém odmítavém postoji vůči odtržení Krymu od Ukrajiny zajedno. I kdyby se však postavili na hlavu a odpichovali ušima, nezmůžou nic.
Putin totiž přišel na jednoduchou věc – Západ má koule leda tak na to, řešit vojensky slabšího protivníka, za kterým nestojí ohromné nerostné bohatství, na kterém je jeho část chca-nechca závislá. Protivníka, který se skutečně před Západem neposadí na zádel, protivníka, kterého jen tak někdo v dějinách neporazil, ale v dnešní době vojensky nikdo řešit nebude. Západ nemá koule na to, troufnout si na Rusko, protože ví, že by mu to zlomilo vaz. V takové hře totiž stojí mnoho proměnných, třeba Čína, Severní Korea, oba státy s armádami tak velikými, že vedle nich působí každá jiná jako mateřská škola.
Politici ze Západu už nejsou válečníky, ale spíše obchodníky. A Putin to ví, proto si s Krymem může dělat, co se mu zlíbí. Otázka samozřejmě je, jestli to Krymem končí. To ukáže čas.
