Opět je na přetřesu otázka, zda ženám přímo na matrikách umožnit, aby si „pochlapily“ svá příjmení, aby se mohly dobrovolně vzdát koncovky – ová. A opět si stát hraje na toho, co musí mít ve všem poslední slovo…
.
Já tento postoj státu nechápu, slyšel a četl jsem jakési argumenty, že by možnost změnit si dle přání své příjmení z např. – Nováková na Novák, mělo neblahý dopad na vývoj jazyka českého, nějaké snad jazyko-dědictví, či jak se tomu říká. Že by to prý odporovalo všemu, co Čechy, respektive Češky, dělá Čechy a Češkami.
Takovým argumentům se musím opravdu smát, připomínají mi dobu nedávno minulou, kdy u našich kamarádů Slováků platil po nějaký čas zhovadilý zákon, že i české filmy musely být buď předabovány do slovenštiny, nebo minimálně opatřené slovenskými titulky.
Tehdejší otcové a dohlížitelé nad slovenským jazykem argumentovali přesně takovými bláboly, že se jedná o ochranu slovenského jazyka, jeho dědictví pro budoucí generace a bla bala bla.
Zajímavé je, že naši ochránci našich jazykových tradic nějak přehlížejí, že náš jazyk, tedy čeština, je „mrvený“ ze všech stran všemi možnými cizími slovy, která tak nějak s dobou automaticky prolínají do mluvy národa, aniž by to někdo považoval za nějaké bůh ví, jaké ohrožení.
Je také zajímavé, že na jedné straně se jako na běžícím pásu dávají dětem křestní jména, nad kterými často zůstává doslova rozum stát – v tom jednoznačně vedou takzvané „celebrity“, které mají zřejmě pocit, že kdyby se jejich dítě jmenovalo Vašek, nebo nedej bože Maruška, že by to pro ně znamenalo něco srovnatelného s malomocenstvím, nebo dýmějovým morem, ale na straně druhé nedej Bože, kdyby si některá ženská řekla, že už se nechce jmenovat například Píčová, ale že jí stačí ke štěstí příjmení jenom – „Píč“.
Pokud jste právě zalapali po dechu, tak svůj dech můžete zklidnit, protože žen s tímto příjmením u nás v tuhle chvíli žije celých 68 kusů, viz ZDE.
Já osobně si myslím, že je každého věc, jaké jméno chce mít ten či ten ve svých dokladech, jakým jménem chce být oslovován a když se k případné úpravě dokonce rozhodne sám a ve svém dospělém věku, nezbaven způsobilosti k právním úkonům, neměl by mít právo nikdo do takového rozhodnutí kecat, stát už vůbec ne.
Je zajímavé, že se dnes na nás ze všech stran valí tlak k toleranci (to je ale krásný protimluv, že…?) k tomu, abychom respektovali možnost, že se ten či ten člověk necítí být tím pohlavím, nebo vůbec tím, čím se narodil, respektive v jehož těle se narodil. Laboruje se s nějakým snad třetím pohlavím, vymýšlejí se psí kusy, jak umožnit jedinci svobodu v rozhodování, zda se cítí být nohou od stolu, tříkolkou, nebo „jen“ samicí psíka mývalovitého.
Ale nedej bože, aby se z příjmení v občance - Novákové stala Novák, z Matyášové - Matyáš, nebo z Čunderlíkové – Čunderlík.
Na jednu stranu se osobní svoboda staví div ne nad zákon, na straně druhé zbytečná buzerace ve jménu něčeho tak pofidérního, jako je – ochrana jazyka.
Kde byli ochránci jazyka českého, když se sedlákům najednou přes noc začalo říkat – farmáři, když se pracovním schůzkám začalo běžně říkat briefing? Nebo když místo toho, aby se lidé někde sešli, vznikl prý z jejich shromáždění meeting, nebo když se někde na návsi místo akce dobrovolných hasičů pořádá happening…?
Tomu já osobně říkám prznění českého jazyka, ale příjmení bez – ová mi tak opravdu nepřijde. O přechylování příjmení cizinek, třeba cizích hereček, nebo sportovkyň – o tom ani nepíšu, to mi přijde už jako čirá zhovadilost.
Podtrženo – sečteno, v případě neumožnění vybrat si v Česku příjmení bez – ová, nejde o žádnou ochranu českého jazyka, jde o obyčejnou státní buzeraci, zbytečnou, nepříjemnou a zaprděnou.
Howgh!
.
PS: - Nejde mi o to, jak to bude znít, jde mi o svobodné rozhodnutí člověka, o princip osobní svobody.
.
