Volby jsou za rohem a spousta lidí ještě stále neví, komu to „hodit“, komu nehodit a proč, případně jestli se tentokrát na ty volby nevykašlat úplně…
.
Můj nedávný blog o straně ANO a Andreji Babišovi, doslova rozkopal vosí hnízdo. Jsem za to vděčný, protože se v diskusi pod ním objevila nejen spousta urážek k mé osobě, vůči kterým jsem už imunní, ale hlavně spousta myšlenek a informací, proč toho arciďábla Babiše nevolit.
Je však logické, že pro někoho mohou být právě tyto informace a myšlenky důvodem, proč mu to hodit, když už pro nic, tak třeba to někdo má tak, že se volbou ANO bude chtít pomstít všem velikým i menším stranám, které to v naší zemi v minulých volebních obdobích ne zrovna zvládaly, stranám, které stály za mnohými průšvihy a problémy, se kterými se budou potýkat ještě příští generace.
Samozřejmě, že takové motivy k volbě ANO jsou dětinské a krátkozraké, ale připusťme, že to tak někdo opravdu může mít.
Víte, když nad tím tak přemýšlím, tak tragédií těchto opravdu důležitých voleb není ani tak fakt, kolik procent v průzkumech mají komunisti, a nebo spoustou lidí proklínaný Andrej Babiš se svou skvadrou, jako spíše to, že ostatní strany, které na nás, voliče, křičí s náznaky hysterie, že nám reálně hrozí rudo-agrofertské peklo, že tyto strany svým vlastním programem a činností nedokázaly na svou stranu přetáhnou voliče právě od ANO, nebo od komunistů.
On totiž fakt, že tolik let po Sametu v naší zemi dostávají takové množství podpory právě strany a hnutí odporující nejen zdravému rozumu, ale i základům demokracie, svědčí o jednom – o impotenci ostatních politických uskupení stran pozitivního vlivu na voliče.
Není zásluhou ani komunistů, ani ANO, že tolik lidí tradičním demokratickým, a hlavně pravicovým stranám nevěří, to je spíše zásluhou neschopnosti těchto stran nabídnout lidem alternativu, o které by si mohli říci – jo, tohle je dobrý program, tohle má smysl. Časté žabomyší války uvnitř stran, nebo koalic, voliče nejen znervózňují, ale přímo odrazují. Volič si pak musí nutně položit otázku – „volil jsem je proto, aby se pak mezi sebou hádali jako malí kluci, místo toho, aby řešili problémy, které mě, jako občana pálí…?!“
Myslím si, že pokud by ze současné situace měl někdo odvodit sebereflexi a odpovědnost, nejsou to voliči. V takové situaci je naprosto logické, že body sbírají populistické, nebo svým postojem de facto nedemokratické strany a hnutí.
Ať už tyto volby dopadnou jakkoliv, měly by být dost citelným pohlavkem pro tradiční strany, jako jsou ODS, ČSSD, TOP09 a KDU-ČSL. Současný nářek lídrů těchto stran by měl být napřen především do vlastních řad, protože pokud tam nedojde k změnám a to dost markantním, tak se situace nejen že nezmění, ale může se příště opakovat v ještě větší a vážnější míře.
Otázka je, jestli není příliš pozdě, jestli vůbec nějaké „příště“ v podobě demokratických a svobodných voleb vůbec ještě bude…
.
