…a když ten někdo nechce, musíme ho prostě donutit. Bez bolesti není pokroku. Proč si to uvědomuje pan Čunek, a jiní ne…?
Když jsem se dozvěděl, že pan Jiří Čunek znovu zasedl do křesla starosty Vsetína, měl jsem radost. Ne že by se mě osobně jeho starostování nějak dotklo, ale tento fakt je příslibem, že se opět trochu zamíchá se zakalenou vodou okolo romské nepřizpůsobivosti.
A toho bylo třeba, jako praseti drbání.
Po celou řadu let se v naší zemi problémy s romskou nepřizpůsobivostí, s jejich národnostním sportem, totiž neplacením za bydlení a služby s tím spojené, s jejich „jiným“ a obtěžujícím chováním, nijak neřešily. Ano, bylo okolo toho mnoho keců, vzniklo mnoho různých „lidsko-právních“ organizací, které se spíše podobají spolku na nejefektivnější dojení státního rozpočtu, ale to bylo asi tak vše.
Problém byl zakonzervovaný. Pokud se shodneme na tom (to je ovšem otázka…), že je v obecném zájmu, aby se nepřizpůsobiví mezi Romy stali „přizpůsobenými“, respektive, aby se naučili chovat a žít podle platných zákonů a psaných i nepsaných pravidel naší země, pak musí dojít k tomu, aby měli možnost a příležitost, se tomu všemu naučit.
I když se to na první pohled (u různých lidsko-právních naivů to však neplatí ani na pohled desátý…) nemusí zdát, jsou právě lidé, jako je třeba výše jmenovaný pan Čunek, tím nejlepším řešením a tou nejspolehlivější zárukou, že se tento zapeklitý problém podaří vyřešit i ke spokojenosti některých těch nepřizpůsobivých Romů.
Opět – pokud se shodneme na tom, že budoucnost nepřizpůsobivých je v začlenění do chodu státu tak, jak by to mělo být, pak bychom si měli uvědomit, že je třeba odnaučit Romy chovat se nepřizpůsobivě, a dát jim jasně na srozuměnou, že správná cesta nevede skrze nekonečné ústupky ze strany státu a nekončící toleranci k jejich „jinakosti“, ale v tom, že budou muset přijmout, pro ně možná tvrdá, pro lidi z majority však naprosto každodenní, pravidla hry.
Pokud to některý z nich nebude chtít pochopit, musí nastoupit represe, čas totiž ukázal, že ponechání nepřizpůsobivých Romů jejich mylnému přesvědčení, že stát za ně všechno zaplatí a vše jim zdarma poskytne, nikam nevede.
Člověk je od přírody líný tvor – to se týká nejen Romů, ale platí to obecně. Proto musí každý člověk pochopit, že nejlepší poučka, jakou může do života jednotlivec dostat, zní – bez práce nejsou koláče. Ta se dá samozřejmě použít nejen ve smyslu práce jako takové, ale platí to i v přeneseném slova smyslu, že kdo se nechce o vlastní blahobyt přičinit vlastními silami, nemá na něj prostě nárok.
A tací lidé prostě BUDOU bydlet v holobytech, nebo v kovových kontejnerech, případně nebudou bydlet vůbec, ať mají dětí třeba padesát, protože nikdo není povinen donekonečna tolerovat jejich nechuť nebýt ostatním na obtíž, jejich chuť dostávat bez toho, aby sami dávali, a už vůbec není nikdo, ani stát, povinen živit děti, které si dotyčný vlastno-údně vyrobí, jednoduše proto, protože počítá s tím, že mu je bude živit někdo druhý.
Opravdu doufám, že v dohledné době co nejvíce dalších nejen komunálních politiků pochopí, že pan Čunek se svým přístupem k nepřizpůsobivým není hrozbou ani pro Romy, ani pro republiku jako takovou, ale naopak přínosem. A když píšu – nepřizpůsobivým, tak mám samozřejmě na mysli i neplatiče z řad majority. Padni komu padni.
Ne my, majorita, se musíme učit žít s minoritou, ale je tomu přesně naopak. A čím dříve to co nejvíce lidí pochopí, tím dříve bude o jeden veliký problém v naší zemi méně…
