Moje blogová kolegyně, Blanka Fay, napsala onehdá blog o tom, jak mediální hon na slavnou dvojici přesáhl všechny meze. Kdepak, nepřesáhl, mediální hon pouze dělá svou práci…
.
Ta práce je na jednu stranu odporná, na mnoho stran však jde o „zboží“, které se prodává samo. Je trochu pokrytecké házet všechnu vinu na média, ať už bulvární, nebo ta „normální“, což je v dnešní době dost odvážný termín, protože, alespoň z mého pohledu se hranice mezi bulvárem a normálem často tak nějak stírají…
Média se snaží svůj produkt prodat a pokud by nebyli kupci, produkt by sama média změnila. To ovšem nikdy nehrozí, pokud produkt vychází z cizího neštěstí, ať už jde o nějaký ten skandál, smrt, nemoc, nebo, jako je tomu právě v případě kauzy Vondráčková/Plekanec, o rozpad vztahu. Čím více jde o lidi veskrze známé, tím lépe.
Média často těží z faktu, že „obyčejní“ lidé strašně rádi čtou, nebo slyší o tom, že ti „dokonalí“ a bohatí, nemají občas takové štěstí ve všech směrech, že se i jim často stane něco hodně lidsky ošklivého. Vlastně v tom hraje svou roli obyčejná lidská závist. Závist, která byla do určité chvíle vůči tomu, nebo tamté, a to proto, protože ty „celebrity“ byly přeci až „nespravedlivě“ krásné, nezaslouženě bohaté a oblíbené, často do nebe volajícně drzé a troufalé, což si mohly díky svému jménu dovolit a najednou – flák ho – dobře ti tak, ty náfuko, na každého se někde vaří voda, ještě že ten Blesk máme…
Co se týká konkrétně paní Vondráčkové a pana Plekance, platí vlastně ve většině všech mediálních honů, které se jen dějí. Až na ojedinělé výjimky si za to oni slavní lidé mohou do jisté míry sami. Ono nadbíhání bulváru za každou cenu v dobách úspěchu, dobách pobytu na vrcholu pomyslné pyramidy, má jako daň přivázanou na noze i zvýšenou pozornost v případě uklouznutí, o pádu ani nemluvě.
Přemýšlím nad tím, jak bych se asi zachoval já, kdybych měl partnerské problémy, až problémy rozvodové a u dveří, nebo na ulici bych narazil na novináře, chtivé každé podrobnosti mého problému.
Pravda, nejsem ani trochu mediálně známý, na mé dvě knihy už se vlastně zapomnělo, jako bloger také díru do světa nedělám, a když, tak o velikosti špičky jehly, takže bych byl v jiné situaci, než je paní Vondráčková se svým mužem, přesto se domnívám, že kdyby ti dva výše jmenovaní udělali to, co bych asi udělal já, tj. kdyby s každým novinářem vyběhli, jako s kýblem smetí, kdyby každého zvědavého pisálka odpálkovali s tím, že jejich vztah je jen jejich osobním soukromým problémem, který se netýká ani Lucčina zpěvu, ani Tomášova tahu na branku, což by mohlo novináře případně zajímat, a proto nebudou skrze média žádné podrobnosti svého rodinného příběhu ventilovat, tak by měl ten mediální hon na jejich manželství nejméně o 50% méně munice.
Pokud ale někdo má potřebu tyto soukromé záležitosti ventilovat skrze média, pak musí jít o to, že si to užívá, že je jeho přáním, aby to tak celé bylo a pak se nedá hovořit o mediálním honu, anébrž jde o využití médií ve prospěch svých přání. V takovém případě jde o společnou hru, kde jsou média i celebrity na jedné straně hřiště a kopou svorně za společnou věc.
Propírat skrze novináře, a navíc přes Atlantik, jako je tomu u dvojice Vondráčková-Plekanec, to, co mezi nimi bylo, nebo je, ještě k tomu za vydatného přispění rodinných příslušníků, to není o mediálním honu, to je o po všech stránkách přiživování celé té komedie. A ta komedie, jak už jsem napsal v úvodu, je přesně prací médií, to je živí a nic jiného.
A dvojice, které se to týká?
Té se dostane pozornosti, o kterou asi podle všeho velice stojí.
Celá řada lidí dnes dělá pohledem dob minulých neskutečné věci, každý svůj pšouk lidé řeší na sociálních sítích, sdílejí každou triviálnost ze svého soukromého života, každou intimnost, lapidárně řečeno, každou blbost. Takzvaný lajk od de facto úplně cizích lidí, má u nich větší hodnotu, než důvěra skutečného přítele. Už asi neumějí žít jinak, musejí mít asi tu okamžitou on-line zpětnou vazbu na vše, co se jejich životů týká. O těch slavnějších z nás, co jsou ještě k tomu úspěšní a movitější (božská mana pro závistivé hltače cizích osudů…), to platí dvojnásob.
Lidé o druhých lidech budou vědět jen to, s čím se tito veřejně a zcela dobrovolně svěří, třeba právě novinářům.
Takže si dovolím tvrdit, že na otázku, kdo že to může za mediální hon na Lucku Vondráčkovou a Tomáše Plekance, je jednoduchá odpověď – Lucie Vondráčková a Tomáš Plekanec.
.
