Zase přibylo několik nevinných mrtvých, zase rukou islamistického radikála. Pro nás, Čechy, pro mnoho z nás, je tato tragédie místem kde k ní došlo, velice blízká…
.
Přeci jen je Vídeň takřka za humny, mnozí z nás v tom krásném městě byli, rádi se tam vrací, mnoho z nás si uvědomuje četnost jmen rakouských občanů, jako třeba různých Prochazků, Ruzicků, Nowotnych a podobně.
Rakušané jsou stále v mnohém našimi příbuznými, máme s nimi několik set let společnou minulost – ať už si o ní z historického hlediska myslíme cokoliv.
Včera večer několik z nich přišlo o život. Dvacetiletý fanatický islamistický radikál, dost možná ještě s nějakými dalšími, to ukáže až další vyšetřování, obrátil zbraň proti nevinným lidem.
Jak se kousek po kousku objevují policií uvolněné informace, byl to mladík makedonského původu, který však už byl rakouským občanem. Stejně, jako mnozí jiní islamističtí atentátníci před ním, zaútočil v zemi, která jeho, nebo jeho rodiče přijala za své.
O to je takový útok zákeřnější, a pro mnohé nepochopitelný. Když nad tím tak přemýšlím já, ani už se vlastně moc nedivím. Mladá generace bývalých migrantů, bohužel jde v drtivé většině o migranty muslimského vyznání, dost slyší na různé násilnické nálady namířené na křesťany, židy, prostě na kohokoliv, kdo nezapadá do jejich náhledu na islám.
Hlavně do jejich náhledu na vítězství islámu nad vším ostatním. Země, jako je Rakousko, nebo cíl nedávných útoků podobného ražení – Francie, ale i Německo, Švédsko, dnes i Dánsko, všechny tyto země umožnily množství většímu, než jak se ukazuje je zdrávo, muslimů přijít do jejich zemí, kde se tito zabydleli.
Samozřejmě, že většina z nich nemá (doufám, jinak pán Bůh s námi ostatními…) ambice stát se mučedníkem, nebo chcete-li, džihádistickým bojovníkem se vším pro Evropu negativním, co k tomu patří. Bohužel ale stačí jen hrstička z nich, kteří si právě takto představují svou cestu a poslání životem, aby jejich hostitelské země byly rázem vzhůru nohama. Jde především o mladou generaci, o děti již usedlých migrantů, kteří sami o sobě nebyli a třeba ani nejsou pro své nové domoviny žádným nebezpečím, ale i když se třeba snažili své děti vychovat jinak, než to dopadlo, byli krátcí na sílu internetu a po něm kázajících islamistických myšlenek, na které jejich děti v dnešní době začaly slyšet.
Pro ty mladé je zřejmě hodně lákavá představa, jak to budou právě oni, kdo dosáhne něčeho velikého, něčeho, čím se ve svém světě stanou nesmrtelnými. A protože mají podobných šancí v jiném směru dle jejich názoru málo, nedá některým zločinným imámům moc práce přetáhnout je na cestu zla.
Jsou v podstatě jako všichni mladí lidé, cloumá s nimi mega nálož hormonů, potřeba revolty, akce, opovržení různými systémy, mimo rámec toho, čemu chtějí dát v tu mladou nerozvážnou chvíli přednost.
U nich to má bohužel násilnou dohru.
Vždycky jsem byl proti tomu, aby se v naší zemi usazovali muslimští migranti, kteří se dosud valí na Evropu. Důvody jsem myslím popsal výše – nechci, aby i v naší zemi docházelo k něčemu podobnému, jako došlo včera ve Vídni. V tomto smyslu jsem vděčný za postoj vlád V4, tedy v tomto případě i naší vládě, které dále, přes tlaky, které jsou na nás vyvíjeny jak zvenčí, tak bohužel i zevnitř (viz poblázněné volání pana Schwarzenberga že prý si země V4 zaslouží snad nějaké sankce ze strany EU, protože jsme prý málo solidární s migrační krizí postiženými zeměmi…) stojí pevně za svým.
To se to panu Schwarzenbergovi plácá o povinnosti solidarity (to je ale blbost, co…?!) když sám žije někde zalezlý za vysokým plotem a rizika, která podstupují obyčejní lidé v každodenním životě, se ho týkají jen hodně okrajově.
Pan šlechtic už asi zapomněl na snahu jeho předků, kteří se snažili celými svými životy o přesný opak, o co se zdá se snaží dnes on – oni dělali všechno proto, aby zadrželi islám mimo Evropu, a když už ne mimo celou, pak alespoň mimo habsburskou říši – tedy mimo země pozdějšího Rakouska Uherska, se sídelním městem císařského dvora – hádejte kde – ve Vídni.
Sám rod Schwarzenbergů má za své služby právě v boji proti islámu – Turkům, ve svém erbu mimo jiné useknutou hlavu Turka, kterému havran vyklovává oko. Ve světle současných názorů na islamizaci Evropy se asi musí pan současný Schwarzenberg za ten svůj erb denně omlouvat asi Alláhovi, mlátit hlavou o zem a prosit za odpuštění…
Pak jsou tady lidé, jako politici a někteří autoři karikatur – asi všichni víte, které mám na mysli, kteří dělají svým zemím a jejich občanům také jen samé zlo. Upřímně řečeno, já osobně v těch karikaturách proroka Mohameda nevidím nic dobrého. Je to jen takové marné dupání nožičkou a falešná představa o svobodě slova. Ty země, které si nechaly svá území obydlet statisíci až miliony muslimských migrantů, už já osobně považuju za ztracené. Není jim pomoci, právě u nich bují podhoubí mnoha a mnoha krvavých problémů, jak můžeme vidět právě ve Francii, nebo čerstvě v Rakousku.
Tak dlouho si tyto země hrály na radikalismem nedotknutelné, tak dlouho si nalhávaly možnost slučitelnosti demokracie západního stylu s ryzí formou islámu, až se ukázalo, jak bláhové byly sny o multikulturalitě.
Nicméně stalo se a jak už jsem napsal – tyto země již jsou na dlouhé věky v tomto ohledu se svou západní vizí života doslova ztracené. Ještě o tom nevědí, ještě si hrají na to, že to dají, ale mně historická zkušenost říká, že je již pozdě.
Tyto země už musejí s muslimským viděním světa bohužel počítat – to neznamená, že to schvaluju, dovoluju si jen popsat svou verzi reality, jak ji bohužel vidím. A právě proto se země, jako je Francie a spol. budou muset rozhodnout, zda budou i nadále tolerovat věci, jako ty nešťastné karikatury, které samozřejmě kdykoliv se objeví, vylejí tunu benzinu do ohně.
Mám bohužel za to, že tyto země, pokud nebudou chtít i dále strkat své mrtvé do vaků na mrtvoly, budou muset svůj postoj k tomu, co si přejí a nepřejí ony miliony již u nich žijících muslimů, respektovat – opakuju pro některé pomalu myslící čtenáře – já to neschvaluju, jen se zamýšlím nad nevyhnutelností běhu dějin.
Mají ve svých zemích velikou sílu muslimů a musí už bohužel s nimi počítat. Mají co chtěli, sami si je domů usadili. Co se autorů karikatur a některých politiků týká, tak protože ty, co jsou karikaturami "viní" zabít nelze - jsou hrdinně schovaní na neznámém místě a pod policejní ochranou, tak to za ně schytávají nevinní lidé. To se to politikům a karikaturistům žvaní o svobodě slova, když za to nemusí nést sami odpovědnost.
Všichni tací jsou pod ochranou a svými skutky a prohlášeními s klidem riskují životy jiných lidí. Když už si do svých zemí natahali taková kvanta muslimů, už s nimi musejí počítat, ať se jim to líbí nebo ne. Právě proto jsem od samého začátku migrační krize proti tomu, aby naše země dovolila muslimům - migrantům přijít na naše území. Je bohužel jasné, že kam přišli - tam zabíjeli. Ne všichni, samozřejmě, ale i těch pár z nich stačí, aby hostitelské země byly vzhůru nohama. Buď budou muset muslimy vyhnat - což asi ale půjde jen těžko – je to dnes politicky i jinak nemožné, nebo nebudou moci schvalovat karikatury, nebo je schvalovat budou, ale budou počítat i mrtvé nevinné lidi.
To je realita, tím opakuji neříkám, že teroristické činy schvaluju, naopak, potíral bych jejich pachatele, jako vzteklé psy a kdo mě zná, ví, že jsem na tohle téma už napsal hodně řádků. Sílu Západu ale nevidím v možnosti kreslit hanlivé obrázky, vidím ji jinde. Bohužel, skutečnost je jiná, plno keců o semknutí, o svobodě slova, které jsou pronášeny zpoza mříží a ochranky. Takhle si svobodu slova moc nepředstavuju.
Když se nad nesmyslností karikatur proroka Mohameda zamyslíme, tak bychom si měli uvědomit jejich totální kontraproduktivní roli ve snaze ovlivnit myšlení nemalé masy muslimů v Evropě žijících. Samozřejmě, že jsou mezi nimi slušní lidé, kteří nechtějí nic jiného, než v klidu žít, jenže i třeba někteří jejich duchovní, kteří se budou chtít snažit odradit jejich mládež od cesty džihádu, mají hodně slabou pozici. Jak totiž mají působit na mladé i starší v tom smyslu, že není správné nenávidět Evropany, když ti Evropané se doslova vysmívají něčemu, co je pro drtivou většinu z nich nedotknutelné? V takové situaci je jakákoliv snaha o smířlivé soužití marná. A soužíti spolu musejí – jednou je tam ony země, jak už jsem psal snad stokrát – mají, tak co chtějí dál řešit?
Už je pozdě, nemají už šanci na změnu.
Jinými slovy některé země už svou šanci na zachování západního demokratického života propásly. My, ve V4 zatím ještě ne. Možná je to tím, že na rozdíl od našich politiků, politici Francie, Rakouska, Německa a dalších výše uvedených zemí už zapomněli na slova snad Kaddáfího, nebo kdo to kdysi řekl, že islám dobude Evropu silou svých děloh.
Ať jdou k šípku všichni oni Schwarzenbergové a další, co melou o povinné solidaritě. Solidarita v tomto smyslu v sobě ukrývá význam slova – sebevražda. Situace je špatná, mnohé západní země jsou na pokraji svého západního stylu života. Nelíbí se mi to, ale taková je realita, každý další výstřel dalšího islamistického radikála o tom svědčí.
Dnes už v Evropě mečem nikoho nezastavíte, nesmíme, protože jsme se rozhodli, že nechceme moci.
A to je to nejhorší, co jsme mohli našim předkům, sami sobě, a hlavně našim dětem udělat.
.
.
