Kolik už lidských životů si vyžádaly kreslené obrázky proroka Mohameda, které nejsou k jeho postavě, no, řekněme příliš lichotivé…?
.
Je to stále dokola – pokaždé, už od první chvíle, kdy vznikly tyto obrázky v křesťanské části světa, VŽDY, když se znovu objevily, hned na to, pouze s několika denním zpožděním, došlo k náboženské vraždě.
Vždy, když se objevily, došlo v části světa obývané muslimy k tvrdým protestům. Našinci, tedy lidé západního, povětšinou křesťanského světa, mají tak nějak vsugerováno, že ty davy protestujících muslimů jsou samý islamistický radikál.
Jenže ono je to trochu jinak…
Karikatury proroka Mohameda iritují, když ne všechny, tak jistě většinu muslimů. I těch neradikálních, prorok Mohamed je totiž citlivá stránka jich všech – bez rozdílu. Ty karikatury totiž představují v jejich očích absolutní urážku všeho, co je jim doslova svaté. V Evropě, která už není tak nábožensky, nechci psát zfanatizovaná, říkejme tomu – že není tak nábožensky založená, jen málo kdo chápe, že může někoho tak rozzuřit pouhý obrázek, kreslený vtip, nebo jeho pouhé šíření…
Všichni mrtví, počínaje redaktory časopisu Charlie Hebdo, přes mnoho dalších až po poslední oběti ve francouzské Nice, by nám, lidem ze „Západu“, měli otevřít (konečně…) oči.
Je nutné, abychom si konečně uvědomili, že pro muslimy jde skutečně o naprosto klíčové téma, o něco, o čem spousta z nich nehodlá vést jakékoliv diskuse. Tak to je a nic na tom nezměníme. Všude mezi lidmi se najdou lidé náchylní k radikálnímu myšlení a radikálním činům. Ať jde o společnost muslimskou, křesťanskou, židovskou, nebo co já vím jakou. Je tomu tak co svět světem stojí. Pokud je pro nějakou skupinu lidstva něco nepřípustné, a někdo druhý to této skupině stále dokola dělá, stále dokola jí ukazuje (obrazně řečeno) vztyčený prostředníček, nelze se divit, že se v té naštvané skupině najde určité procento lidí, co jsou ochotni a schopni jít mnohem dál, než umírněnější většina kolem nich.
Tak to je, to je realita a žádné řeči o svobodě slova na tom nic nezmění. Je třeba to chápat a je třeba to brát vážně.
V žádném případě se samozřejmě nezastávám jakýchkoliv útoků na život či zdraví kohokoliv z takových důvodů, jako je náboženská, nebo společenská otázka. Nemusím se nikoho zastávat, ale měl bych si uvědomovat, že pokud budu před býkem mávat rudým hadrem, že pokud polezu k tygrovi do klece, pokud půjdu s pochodní do skladu střelného prachu, že nejspíše špatně dopadnu.
U výše uvedených příkladů je asi každému jasné, co je třeba dělat, aby k ničemu zlému nedošlo – býkům se vyhnu, tygry budu pozorovat jen za mřížemi, či tlustým sklem a když nemám co dělat v prachárně, nelezu tam ani s baterkou.
Proč tolik lidí stále nechápe, že pokud chtějí, aby žádný zfanatizovaný šílenec nikomu neublížil, nemělo by se dělat všechno proto, aby k tomu došlo?!
Fanatici, obzvláště ti náboženští tady byli, jsou a budou.
Svoboda slova?
Proč má někdo potřebu si ji dokazovat a deklarovat na něčem, co druhé lidi až k smrti uráží? Proč si někteří lidé neuvědomují, že stejně, jako my považujeme za nepřípustné vraždění někde v kostele, či kdekoliv jinde, pro druhé je stejně nepřípustné dělat si legraci z proroka Mohameda?
Opravdu nelze dojít rozumně k jistému kompromisu, že si my, na Západě, nebudeme dělat srandu u proroka Mohameda, přičemž pak je jasné, že mnoho radikálních muslimů nebude mít důvod (ať už si o tom „důvodu“ myslíme cokoliv…) jít a vraždit v našich městech?
Copak je to snad nějaký sport, soutěž, kdo více naštve muslimský svět?
Opravdu má naše západní civilizace zapotřebí dokazovat si svou velikost a své základy na něčem tak hloupém, jako je provokování jiných kultur?
Bojujme za svobodu slova, ale za tu týkající se především našich životů, našich záležitostí, nezaměňujme svobodu slova za svobodu moci urážet druhého.
Když přijdu k francouzskému prezidentovi Macronovi a vpálím mu do očí, že je podle mého názoru třeba nabubřelý kretén, asi se svou „svobodou“ slova moc dlouho bez následků nebudu. Proč je tak těžké pochopit, stejně, jako by byl on, a asi celá Francie pobouřená takovými slovy z mých úst, že je na světě asi miliarda lidí, které stejně, a možná ještě více, pobouří i pouhý obrázek jejich svatého v nějaké zesměšněné poloze?
Oni to tak prostě mají a přes to nejede vlak. Nemusí se nám to líbit, ale taková je realita.
To, co se stalo každé oběti teroristů z řad islámských radikálů, je strašné. Bohužel je ale spravedlivé uznat, že k mnoha těm obětem vůbec nemuselo dojít, kdyby si někteří lidé nepletli právo na svobodu slova s právem druhého ponížit a smrtelně urazit.
Je třeba realisticky pochopit, že muslimské vnímání světa a to naše, západní, ať už věříme v Krista, Jehvu, nebo kohokoliv jiného, je jiné. Naše společnosti sice šly občas vedle sebe, ale rozhodně nešly spolu.
Naše cesty, naše minulost, byly rozdílné. Naše vnímání práva, povinností a nepsaných zákonů se diametrálně liší. Dle mého názoru je třeba, pokud skutečně chceme dojít k smysluplnému řešení a smíru, abychom my na Západě přestali znevažovat proroka Mohameda a další atributy muslimské víry, na oplátku pak aby muslimové přestali vraždit naše spoluobčany.
Z logiky věci je jasné, že oba tyto aspekty jsou nedělitelné – pokud jedna z příčin zla mezi Západem a muslimy nebude uznána, nemůže smír fungovat.
Pokud si tohle lidé neuvědomí, budeme dále svědky tragédií, jako byla ta v Nice. My na Západě přestaňme provokovat muslimský svět zbytečnými provokacemi a urážkami jejich víry, Vy, muslimové, na oplátku přestaňte vraždit naše lidi. Pokud se hlavouni, jako třeba pan Macron budou dál bít v prsa, že je jejich právo dělat si čurinu z proroka Mohameda, nelze se divit, že bude mrtvých jen přibývat.
Ať už si o tom myslíte cokoliv, věřte mně, že jich skutečně přibývat bude.
Je to zákon akce a reakce.
Vážně těch mrtvých bylo málo, aby se někomu rozsvítilo v hlavě?
Pokud chcete s někým za každou cenu bojovat, provokujte ho. Pokud chcete s někým žít v míru, respektujte ho.
Jiné možnosti neexistují…
.
.
