Jasně, nemusíme do práce. Fajn. A můžeme se vymezovat, protestovat, shlukovat se za účelem vyzdvihování jednoho názoru nad názor jiný. Můžeme, a víte proč…?
Protože poslední dobou, když někdo řekne slova – státní svátek, první, co nám naskočí, je myšlenka na odpor proti čemukoliv. Je to zvláštní, že využíváme, tedy část z nás, abych neházel všechny do jednoho pytle, státní svátky, tedy dny, kdybychom měli vzpomínat a oslavovat, k všemu možnému, jen ne k tomu, co máme slavit.
Místo radosti z toho, že naše země nemusí trpět pod vládou jedné strany, která zahubila vše, co v nás zahubit mohla, místo oslavy svobody a demokracie, což jsou pojmy veskrze pozitivní, bahníme se v negativních pocitech.
Nenávidíš Karla, nebo Mlioše? Počkej si na státní svátek, během něho jim to můžeš natřít. Nenávidíš Fandu, protože se kámoší s Robertem?
Fajn, sbal si dvě tyčky a kus prostěradla, napiš na něj, že je oba nesnášíš, a jdi do průvodu, co je sestavený z dalších nesnášečů, a provolávej slávu a věčný život Bedřichovi, který ty dva první také nemůže ani cítit.
Snad bys holenku nechtěl ve státní svátek klid a mír v duši…?!
Na to si počkej na Štědrý den, ten je k tomu jako stvořený! A jestli se ti to zdá málo, ještě tady máš svátek sv. Václava. I když i ten se dá použít k protestům, vždyť dva nejvýraznější politici posledních dvaceti let nesou jeho jméno…
Konec konců politici jsou většinou když ne v prvních řadách těch všech protestů, pak jim doslova předsedají a koupou se ve vlnách extáze jménem přízeň ulice.
Ať už jde o výročí vzniku Československého státu 28. října, o 17. listopad, nebo o 1. květen, vždy se v ulicích sejdou davy protestujících. Na jedné straně ulice něco, co má asi nejblíže k anarchii, na straně druhé prázdné duté holé skalpy. Někde mezi těmi dvěma tábory lavírují odpůrci Ruska, příznivci Ruska, plivači na USA, anální alpinisté, zdolávající horu jménem USA, homosexuálové, antihomosexuálové.
Mnoho myšlenek v ty „sváteční“ dny poletuje po ulici, všechny na hony vzdálené původnímu významu, který se k tomu či onomu datu vztahuje.
Značí to jen jedno – naučili jsme se oslavovat negací.
Jde ještě o oslavy? Asi nejvíce bychom pro společnost, i sami pro sebe udělali, kdybychom šli raději do práce. Vyplývá z toho, že každé datum, spojené s nějakou historicko-politickou událostí, dokážeme zprofanovat.
A je úplně jedno, na které straně té pomyslné ulice právě stojíme…
