Tím mám na mysli Rusko a jeho ocásek – Bělorusko. Tyto dvě země dělají poslední dobou všechno proto, aby proti sobě postavili celý civilizovaný svět…
.
Abych byl přesný, ony to ani tak nedělají ty dvě země, ale spíše jejich dva vůdci. To oni se potřebují udržet u moci, protože mají (dost oprávněný…) strach z toho, že kdyby se jim vymkly otěže z rukou, dost možná by to odskákali oba doslova na životě.
A tak hlavně před svými občany vytvářejí jednoho „nepřítele“ svých zemí za druhým. Agenti jejich zemí škodí doslova kudy chodí. Tam jsou za pokusem, nebo dokonanou vraždou, tu zase vyhodí pár baráků do luftu. Aby se nenudili a nevyšli ze cviku, vymyslí, jak unést (v jejich podání legálně…) civilní letadlo, aby si do něj přišli pro jednoho jediného nepohodlného novináře.
Jejich agenti se cítí být dokonce tak pevní v kramflecích, že se ani nenamáhají po sobě zametat stopy, kdyby ano, nevystoupili by oni zatím záhadní čtyři rusky mluvící muži z uneseného letadla spolu se zadrženým novinářem, ale odletěli by klidně se zbytkem cestujících do cílové destinace, kde by se vypařili jako jen oni umí.
Ne, oni namísto toho vystoupí už v Bělorusku na letišti, kde bylo letadlo silou nuceno přistát, čímž k sobě přitáhnou pozornost celého světa.
Tím je dle mého názoru srozumitelně dáno, že celá akce je jasným vzkazem celému civilizovanému světu – „… kašleme na jakákoliv (vaše…) pravidla hry, budeme si dělat co se nám zlíbí, bez ohledu na veškeré smlouvy a dohody, a jestli se vám to, milé ostatní země, nelíbí, tak si vaše výtky vstrčte do řiti…“
Vždyť je to stále jako přes kopírák, začalo to, alespoň veřejně, při anexi Krymu, kde běhali ruští vojáci jako zajíci po poli, celý svět to věděl, Putin věděl, že celý svět ví, ale s klidem jeho mrtvých očí a bezvýrazné tváře lhal všem okolo, že žádní ruští vojáci, oni nechvalně známí „zelení mužíčci“, na Krymu nejsou.
Tuhle, když na ruské agenty prasklo, že se pokusili otrávit bývalého dvojitého agenta Skripala, tvrdili, že oni dva podezřelí jsou obyčejní turisté, kteří do Británie přijeli obdivovat památky.
A zase, celý svět věděl, že je to blbost, Putin věděl, že celý svět ví, že je to blbost, ale nic si z toho nedělal. Když prasklo, shodou okolností na dva stejné muže z Putinovi farmy zla, že mají prsty ve zničení skladů munice ve Vrběticích, a ve smrti dvou našich občanů, tak jsme byli my, naše země, Ruskem označeni za nepřátele.
Bodejď ne, když jsme si dovolili z naší země následně vypráskat hejno jejich agentů, to jsme si přeci jasně dovolili moc…
Putin potřebuje nepřátele, ti jsou základním kamenem, který ho drží u moci. Kdyby nemohl svým lidem přehodit někoho, kdo je nepřítel Ruska, někoho, na koho je možné hodit všechny problémy Ruska, začali by se běžní Rusové více ptát – a kdo za to všechno může…?
A nejspíše by si i odpověděli.
Lukašenko je to samé v bleděmodrém.
I jeho drží na postu prezidenta síla, strach a Putin. Tato tři slova, síla, strach a Putin, k sobě poslední dobou patří, asi jako voda, vzduch a země.
Lukašenko a Putin dělají poslední dobou všechno proto, aby řady jejich nepřátel rostly. Dokazují celému světu, že nestojí o spolupráci na nějaké rozumné bázi. Smutné je, že i když si to jistě třeba hodnostáři z EU uvědomují, přesto nemají koule na to, konečně bouchnout do stolu a oba východní barbary nakopat citelně do jejich koulí.
A Putin to ví.
Ví i to, že si dál může dělat, co se mu zlíbí, nenajde se nikdo, kdo by měl odvahu se mu postavit. Všechny ty sankce, které na něj EU a další „uvalili“, jsou jen farizejským šidítkem, o kterém všichni vědí, jakou silou (ne)disponují.
Všichni včetně Putina.
Ale dál hrají tu hru na bu bu bu. Tedy všichni, až právě na Putina, ten se tomu jen směje – obrazně řečeno, protože on se smát neumí, jeho oči určitě ne…
Když chce být i se svým nohsledem, poslušným psíkem Lukašenkem, proti nám všem, měli bychom my být všichni proti němu. Kompletně ho odříznout od okolního světa. Zakázat (všem) jejich lidem cestovat do EU a dalších civilizovaných částí světa. Obchod s Ruskem omezit na minimum – ropu i plyn přeci umíme dovážet i odjinud, nejen v Rusku jsou přeci zásoby těchto komodit.
Tam by to Putina bolelo nejvíce, protože kdyby nemohl kšeftovat s ropou a plynem směrem do Evropy, byl by totálně v řiti. Nic jiného totiž Rusko světu v podstatě nabídnout nemůže. Nerosty a kovy se také těží i jinde než v Rusku.
Bohužel se bojím, že je taková představa naivní, v EU asi nikdy podobná shoda na oplátce Rusku za jeho chování vůči všem ostatním nenastane.
Pak se ale nemůžeme divit, že Rusko a Bělorusko si dál budou dělat co se jim zlíbí. Dál budou klidně unášet letadla s nepohodlnými lidmi na palubě, a s výsměchem budou tvrdit, že šlo o bezpečností opatření, protože na palubě prý byla bomba – všichni vědí, že je to hovadina, i oni Bělorusové vědí, že všichni vědí, ale je jim to fuk. Dál bude živoucí obsah ruských a jejich farem zla brázdit okolní svět, kde bude škodit a piklit, jak se mu zlíbí.
Doufat ve změny v těchto dvou zemích může jen blázen. Alespoň v dohledné době. Západ by se měl vzdát nadějí na nějaké snad revoluce, nebo povstání v Rusku, či Bělorusku, které by měly za následek změny režimů i person ve vedení těchto zemí. Jediné, co by fungovalo, by bylo obě tyto země totálně odstřihnout od okolního světa, alespoň dočasně, dokud ti dva diktátoři nezhebnou věkem. Bohužel tam pak ale asi dojde k dost dramatickému boji o vliv, k boji, jehož výsledek je hodně nejistý, ale naděje tam snad bude.
Do té doby nám díky nerozhodnosti a ne-odvaze lídrů okolního světa nezbývá, než si vzpomenout na dnes již okřídlenou větu Járy Cimrmana – „… nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat…“
Bohužel…
.
.
