Vypadá to, že se spolu začnou kamarádíčkovat dva, pro Evropu mimořádně nebezpeční kumpáni. Putin se svou chytrostí a neomaleností, a Erdogan se svým fanatismem…
Když se podíváme pravdě do očí, tak asi dojdeme k názoru, že vývoj z poslední doby ukazuje na fakt, že Erdoganovo Turecko začíná být pro NATO velice nestabilním, a v podstatě nespolehlivým prvkem. Vlna čistek ve státní správě a armádě Turecka, která vypukla po údajném zmařeném protivládním puči (jehož amatérský průběh spíše napovídá zinscenované frašce a provokaci pod taktovkou právě tureckého prezidenta a jeho kliky, provedené za účelem upevnění pozice ve státě a vypořádání se s nepohodlnými skutečnými demokratickými silami v zemi...), vlna čistek, tolik připomínající padesátá léta u nás a řádění komunistické zlovůle, dále pak už dávno neskrývané vydírání a vyhrožování Evropské unii, jen potvrzují oprávněnost obav z Turecka. Turecko má v NATO po americké armádě druhé největší vojsko, odhadem 495 000 bojeschopných vojáků. Nesmíme však zapomínat na všechny další páky, které má Erdogan k dispozici. Na letecké základně Incirlik má celkem 90 jaderných zbraní B61, z toho 40 kusů je určených pro potřeby tureckého letectva, i když jejich použití podléhá souhlasu NATO. Jak je však tato „pojistka“ limitující a bezpečná, si já osobně netroufám odhadovat.
Navíc, každý zdravý mužský občan Turecka je povinen sloužit v armádě v délce od třech týdnů, až po roční službu, v závislosti na vzdělání a lokalitě pracoviště. To znamená, že na rozdíl od většiny evropských států, v nichž byla povinná vojenská služba zrušena, má Erdogan k dispozici téměř okamžitě milionovou sílu dalších bojeschopných mužů, kteří nepotřebují pro své bojové nasazení skoro žádný další výcvik, vše už umějí a znají. Je třeba si tedy uvědomit, jak je v tomto ohledu Turecko oproti výše zmiňovaným evropským státům bez ZVS v obrovské výhodě.
A co čert nechtěl, země, která má takový silový potenciál, země, která je v současné době vedená, nebojím se napsat až fanatickým mužem, posedlým sebou samým a vizí nekonečné Osmanské říše, začne rozjíždět hru na straně dalšího nebezpečného muže – Vladimíra Putina. Jak příhodné, že se právě tito dva muži začínají družit, a to ve chvíli, kdy jsou obě jejich země ve vztazích se zbytkem demokratického světa mírně řečeno na štíru…
Co se ozbrojených sil Putinovy Ruské federace týká, tak ty jsou rozděleny do pozemních sil, námořnictva a letectva. A dále na tři samostatné druhy vojsk: vzdušná a kosmická obrana, raketová vojska strategického určení a vzdušná výsadková vojska. Rusko disponuje největší jadernou a tankovou silou na světě. Rusko si vyrábí většinu svého vlastního vojenského vybavení, jen několik typů dováží a je největším dodavatelem zbraní na světě. To v důsledku znamená menší závislost na dodávkách zbrojních komponentů z jiných zemí, a činí tak Rusko na tomto poli soběstačné. Samozřejmě, že v případě Ruska hraje nezanedbatelnou roli všudypřítomný šlendrián, neb jak je obecně známo, nikde v Rusku nefunguje vše tak, jak by mělo, armádu z tohoto jevu nevyjímaje. Přesto bychom byli hlupáci, kdybychom vojenskou sílu Ruska podceňovali. Jak dějiny ukázaly, Rus je po vojenské stránce hodně tvrdým oříškem, na kterém si vylámali zuby už všelijací stratégové a vojenští machři.
Abych se ještě vrátil k výčtu vojenské síly, kterou má báťuška Putin k dispozici, tak musím uvést, že ruské námořnictvo zahrnuje flotily Severní (nejsilnější), Pacifickou, Černomořskou, Baltskou, Kaspickou, dále Námořní letectvo a Pobřežní vojsko (námořní pěchota, pobřežní rakety a dělostřelecká vojska). Využívá jednu (což je samozřejmě v porovnání s potenciálem letadlových lodí USA marginální počet) letadlovou loď (Admiral Kuzněcov), pět křižníků (křižník Petr Veliký třídy Kirov je největší válečná loď na světě, je silně vyzbrojená a má nukleární pohon). Dále čtrnáct torpédoborců, šest fregat, šedesát čtyři korvet, devět nukleárních balistických ponorek a desítky ponorek útočných.
A pak tu máme ještě Ruské letectvo, které využívá víceúčelové stíhací letouny čtvrté generace Suchoj Su-27, Suchoj Su-30, Suchoj Su-35S, MiG-29 a MiG-31. Dále bitevní letouny Suchoj Su-25, stíhací-bombardovací Suchoj Su-24 a Suchoj Su-34, bombardéry Tupolev Tu-22M, Tupolev Tu-95 a Tupolev Tu-160, stovky transportních letounů a bitevních vrtulníků (Mil a Kamov).
Už jen tohle je úctyhodný potenciál, i když většina z Vás asi namítne, že v porovnání s vojenskými možnostmi zbytku Evropy je to stále nic moc. Zkuste si ale sečíst dohromady potenciál Ruska a Turecka, kdyby se tyto dvě země spojily proti zbytku Evropy…
Už to tak nezanedbatelně nevypadá, což…?
Přičtěme si k tomu možnost, že příštím prezidentem USA bude pan Trump, člověk bez rozhledu, zato s přebujelým egem a názory tak na hlavu postavenými, že jsme něco podobného za poslední dekády ze strany prezidentů Ameriky ještě asi nezažili, a že jsme toho z tohoto směru zažili hodně…
Trump, který se v případě svého zvolení do Bílého domu netají skandálními plány na uznání anexe Krymu a dalších zhovadilostí, co se vztahu USA se zbytkem světa, včetně vztahu k NATO týká.
Jako nezanedbatelná veličina do tohoto nepěkného koktejlu samozřejmě spadá i současná migrační krize, která bude mít bůh ví jaké negativní dopady na soudržnost Evropy jako takové.
Když si tohle všechno sečtu, vychází mně ne příliš pozitivní výhled do budoucna. Mám z toho pocit, že nás události začínají nutně směrovat někam, kde jsme si mysleli, že snad v té naší staré dobré Evropě už nikdy nemůžeme být…
