Pamatuju si ho docela dobře, menší, šlachovitej kluk, s úsměvem tak širokým, jako by mu kušnu někdo natrhnul. Byli jsme vedle sebe hodně dní a nocí, společně s dalšími kluky jsme prožívali něco, co by se dalo nazvat předpeklí...
.
Už je to hodně dlouho, skoro třicet let, co jsme se viděli naposledy. Tehdy jsme spolu slyšeli na nástupu před devěťárnou, na posledním nástupu, co jsme prožili za zdmi kasáren, rozkaz – „Vojáci pozor! Do zálohy rozchod!“.
Od té doby jsem ho neviděl, ani o něm neslyšel, až do dneška.
Dnes, právě ve chvíli, kdy jsem odcházel z ordinace diabetologie, kde jsem byl na pravidelné kontrole, dostal jsem od dalšího mého bývalého „spolubojovníka“ zprávu, že Jožo minulý týden odešel, a čerte, poser se, právě na cukrovku, respektive na komplikace s ní spojené.
Ne, nemůžu tvrdit, že jsme byli já a Džegy nějací bůh ví jací kamarádi, ale pár piv jsme společně na vycházkách vypili, ať už na Střeláku, nebo U Zeleného stromu, v Kadani. Asi nejvíc jsme se potkávali při službě ve stráži, která byla společná a složená z naší Ženijně-technické roty a z jeho, Pontonové roty. S kluky právě z „pontonky“, jsme si asi my, „bagráci“, rozuměli nejvíc, byli jsme něco, jako spřátelené roty.
Jak už jsem psal, nebyli jsme já a Džegy nějací extra kámoši, přesto mě jeho smrt zasáhla. Asi protože se sám léčím s podobnou nemocí, ale hlavně z toho důvodu, že si člověk uvědomí, že už se „kácí i v našem lese“.
Takže ahoj, Džegy. Počkej tam na nás všechny ostatní, co jsme stejně, jako kdysi Ty, museli snášet peklo od dementních Kadaňských lampasáků, od ještě dementnějších mazáků, počkej tam na nás všechny, co v mrazech brodili sněhem kolem muničáku na Kadaňské Jeseni, na nás všechny, co jsme chodili zapíjet tu pakárnu do cigánské hospody na Střeláku, nebo když bylo po žoldu, tak i kousek od náměstí, do hotelu U Zeleného stromu.
Počkej tam na nás všechny, abychom zase mohli společně jít na pivko, abychom mohli zase společně stát na věčné stráži u muničáku, tentokrát ale ne plného protitankových a protipěchotních min, granátů a munice, tentokrát u muničáku, plného lásky a klidu.
Odpočívej v pokoji, Džegy!
.
