Skromnost je jistě obdivuhodná vlastnost. Já osobně si jen myslím, že je natolik vzácná, že by se s ní nemělo plýtvat...
Před pár dny napsal redaktor iDnes, pan Poláček redakční blog, ve kterém už v nadpisu vyjádřil svůj názor na kvalitu (nekvalitu) zdejších pisatelů - nás blogerů. Když jsem nad tím jeho článkem více přemýšlel, tak se mi zazdálo, že byl rozmrzelý nad tím, že na něho vyšla s redakčním blogem řada a dal to najevo tím, co napsal.
Fajn, jeho vůle, jeho názor.
Článek pana Poláčka nezůstal samozřejmě bez odezvy, ať už v diskusních příspěvcích, tak i ve formě nových článků. A právě některé články a příspěvky kolegů - blogerů a kolegyň blogerek, mně přivodily úsměv na tváři. Kolik se to jen najednou vyhrnulo na světlo kolegů, kteří kašlou na uznání čtenářů, je jim prý fuk, jestli jejich články někdo čte a jestli se někomu líbí. Prý píší sami sobě pro radost a něco tak nízkého, jako se zove KARMA, je vůbec, ale vůbec nezajímá...
Tak to vám vážení nevěřím ani na vteřinku. Kdyby to tak bylo, tak si otevřete soubor ve Wordu svého PC a budete si psát své názory, básničky, glosy atd. právě tam.
Já se přiznám bez mučení, že mě karma a zájem (nezájem) čtenářů zajímá. Nebudu dělat ramena ve skromnosti a tvrdit, že o sobě stejně vím, že jsem ,,nula" a že vlastně ani nečekám od druhých nic jiného, než že mi to potvrdí...
Ne, já chci ukázat své myšlenky, své názory, svou práci, ať už ve formě povídek, básniček, nebo ukázek z knih na kterých pracuji. A ano - já očekávám, že mně někdo ze čtenářů řekne - ,,jo, máš to dobrý a pokud to někdy vydáš, tak si to koupím". Samozřejmě, že se stane i to, že napíšu kravinu a taky to podle toho schytám. Přiznám se, že to nemám rád a někdy to neumím dost dobře unést. To je ale můj problém a jedinou útěchou mi je, že vím na 100%, že to tak cítí i jiní lidé. Nejsem skromný a nehodlám si na to hrát.
Tak to je a nevěřím, že to jiní blogeři mají jinak.
Kolega Láďa Matuška ve svém článku napsal, že pan Poláček svým článkem píchl do blogerského ,,vosího" hnízda. S tím také nesouhlasím, já si myslím, že to hnízdo je včelím úlem. Každý den spousta z nás - blogerů, odkrývá kus sebe, zveřejňuje své články a tak buduje onu ohromnou plástev medu, zvanou blog iDnes.
Mě osobně se ten článek pana Poláčka trochu dotkl. Vím, že jak já, tak spousta mých kolegů a kolegyň, musí strávit spoustu času při shánění podkladů pro své blogy. Celý svět, lidská psychika nevyjímaje, funguje na jednoduchém principu akce a reakce. My tvoříme akci - píšeme blog a očekáváme reakci. Pokud to má být formou ,,karmy", očekáváme, že nám skrze ni dají čtenáři na vědomí, jestli se nám naše práce povedla, nebo ne. Pokud mně tady někdo bude tvrdit, že nepíše pro karmu a zájem čtenářů, tak sorry vážení, ale pohádky vyprávějte dětem před spaním.
To už není skromnost, to je falešná skromnost a to je o něčem jiném...
Hezký den.
