Předně bych chtěl zdůraznit, že jsem rád, že poslední volby nevyhrál pan Babiš s jeho klikou, nebo nedej Bože pan Okamura s jeho populisty, ale naopak ti, co je vyhráli. Ale…
.
Sice se říká, že co je řečeno, nebo napsáno za slůvko „ale“, už nemá smysl, já to přesto risknu a půjdu do toho. Čeho se tedy to mé „ale“ týká…?
Začnu oklikou, ale nakonec se najdu.
Minulé roky byly v naší zemi poznamenané jednak vládou v čele s Andrejem Babišem, a aby toho nebylo málo, ještě personou prezidenta Zemana na Hradě.
Oba tyto fakty nebyly pro naši zemi zrovna moc positivní, a to jak u nás doma, tak hlavně na zahraniční scéně. Dalo by se to shrnout také tak, že naše země měla po několik posledních let z ostudy kabát všude, kam za naše hranice oko dohlédne.
Před nově zvolenou vládou pana Fialy tak stálo několik hodně těžkých úkolů. Jednak zdědila covid, za což pochopitelně nikdo nemohl, ani pánové Babiš, ani Zeman, to je také třeba zdůraznit.
Co ale hlavně panu Babišovi lze i s odstupem času přišít na triko je nepopiratelný fakt, že během covidové krize jeho vláda neposlouchala zrovna moc rady a názory odborníků, ale rozhodnutí jeho kabinetu byla spíše politická než odborná.
Tomu můžeme „poděkovat“ za to, že se naše hospodářství ocitlo v mnohem horším stavu, než bylo nutné.
Kdo chce, vidí, kdo nechce, slepým navždy…
Ale nechme covid stranou – co dostala Fialova vláda také jako nechtěné dědictví, byla skutečnost, že bylo třeba s veškerým nasazením zlepšit reputaci naší země v zahraničí, získat jí znovu tvář po všech těch aférách jak bývalého premiéra Babiše, tak prezidenta Zemana, který si nevidí do úst častěji, než slepý před zrcadlem.
A pak přišel průšvih, který nikdo nečekal, nebo alespoň ne v takové míře – ruská invaze na Ukrajinu a následná válka s ní související. Hodně věcí, na které jsme jak my, „obyčejní“ lidé, tak politici, spoléhali jako na něco, co je neměnné, vzalo během pár měsíců za své.
Ceny všeho raketově vylétly k nedozírným výškám a podle současné situace není zdaleka těmto výškám ještě konec. Roztočila se inflace, na kterou bylo, alespoň u nás, již zaděláno ekonomickými problémy spojenými právě s vládou předchozí.
Do toho všeho Evropa i veliká část světa začala na vlastní kůži pociťovat přímé dopady války na Ukrajině – mnoho zemí Evropy i dalších, začalo Ukrajině poskytovat mohutně pomoc, která také není zadarmo, na území nejbližších států k Ukrajině, a to jak územím, tak hlavně společensky a kulturně kompatibilním založením, začali proudit statisíce ukrajinských uprchlíků.
A to také něco stojí, logicky.
Těmto lidem samozřejmě bylo a stále je třeba pomoci, o tom není sporu, ale na druhou stranu je třeba, aby ti, co mají pomáhat, tedy my, mohli, a hlavně vůbec měli z čeho.
A teď se právě dostávám pomalu k tomu, o čem vlastně chci dnes psát.
V současné době naše země předsedá Evropské unii. Je tedy do jisté míry pochopitelné, že je z několika důvodů třeba řešit věci spojené s problémy celé EU, to jasně. Ale na mě poslední dobou působí chování naší vlády tak, že má na prvním místě zájmy EU, které ano, jsou dnes hodně úzce spjaté s vyřešením problémů na Ukrajině, nicméně se mi zdá, že zájem naší vlády o řešení problémů doma, v naší zemi, ustoupilo jaksi právě zájmům „venkovním“.
Jeden příklad za mnohé - ve všech okolních zemích tamní vlády zastropovaly ceny paliv, jen u nás ta naše vláda ne. Proč? Opět se Češi snaží najít nějakou "svou" cestu? Proč jsou v naší zemi ceny paliv a energií nejdražší široko daleko? Je to opravdu ku prospěchu občanů České republiky?
Odpovězte si každý sám...
Není žádným tajemstvím, slýcháme to od různých odborníků dnes a denně, že se na nás v souvislosti s nadcházejícím podzimem řítí průser tak veliký, že na určitých místech panují dost relevantní obavy, aby to naše země vůbec ustála.
Znepokojuje mě, že slova o tom, že to dáme, že se dělá všechno proto, aby to dobře dopadlo, slýchám ne od odborníků z řad lidí „vidících“ do energetické problematiky, ale od politiků, kteří opět dost možná dělají stejnou chybu, jakou dělala vláda předchozí.
Co když opravdu neříká věci tak jak skutečně jsou a podle odborníků nedělá dost proto, aby to mělo smysl?
Proč vidím a slýchám varování od lidí úzce odborně spjatých třeba s problematikou zásob plynu na zimní období, kdo už by měl o tom sakraiš vědět více, než právě oni…?
Proč tito lidé, někdy až viditelně frustrovaní z údajné (ne)činnosti vlády na tomto poli, volají do světa, že tvrzení vlády, jejího předsedy a některých ministrů o tom, že se občané České republiky nemusejí bát dopadů nedostatku plynu v nadcházejících časech, jsou, když ne hodně pomýlená, tak dost možná až lživá…?!
Je vůbec možné, aby v celkovém nedostatku plynu, tento fakt opravdu nepocítily domácnosti (sporáky, karmy, kotle...), a i kdyby skutečně nepocítily, nepocítí to odjinud, když bude nedostatek plynu pro podniky, firmy, a vůbec infrastrukturu jako takovou...?
Komu věřit, že naše země (ne)má dostatečně veliké zásobníky na plyn?
Politikům, o kterých má čím dál více lidí pocit, že dělají momentálně vše hlavně pro to, aby se měli dobře všichni za našimi hranicemi, ale nějak se zapomínají dívat dovnitř, nebo je spíše třeba věřit odborníkům, když říkají, že kapacita stávajících zásobníků plynu je nedostatečná, a co je horší, není nikde vidět ze strany vlády snaha navýšit jejich počet na nutnou míru?
Obávám se jedné věci, i když současné vládě fandím mnohem více, než té předchozí, aby nejen neopakovala chyby předchozí vlády Andreje Babiše, ale aby hlavně opět právě jemu, nebo panu Okamurovi a jeho obskurní straně, či nějakému jinému populistovi, který se do voleb ještě jistě objeví, nedodala pro příští volby voliče na zlatém podnosu.
Přesně k tomu totiž došlo tehdy, kdy se prvně Andrej Babiš dostal k vládě této země. Voliči, tehdy, v roce 2017, dost frustrovaní tím, co se dělo ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD), a zároveň nezapomínající na problémy uvnitř tehdejší ODS, kde v době její vlády vše řídila jedna rujná kobyla, co prý dřela jako pivovarský valach, vynesli do čela vlády právě Andreje Babiše, dá se říci natruc těm, o kterých jsem psal výše.
A právě k tomu může dojít zase, a nutno bohužel říci, že současná vláda Petra Fialy k tomu začíná mít nakročeno.
Myslím si, že by si současná vláda měla co nejdříve uvědomit, že voliči, kteří ji mohou u příštích voleb podržet, nežijí ani v Bruselu, ani v Berlíně, a už vůbec ne v Kyjevě, ale tady, v České republice.
Ano, pomáhat druhým se musí, ano, táhnout za jeden provaz se spojenci a partnery se musí, ale nic z toho se nedá dělat, pokud nebudete zadobře s vlastními lidmi. Těmi totiž vše stojí a padá.
Je hezké být zvenku hezký, ale je třeba být i dobrý dovnitř…
.
.
