Všiml jsem si zajímavé věci – občas mají někteří lidé problém s dodržováním určitých nařízení, protože si myslí, že jejich svoboda nechtít je dodržovat, je více, než cokoliv jiného…
.
Často se mi v diskusích stává, že se dostanu do rozepře s lidmi, kteří mají jiný názor na demokracii a určité mantinely. Tito lidé zdá se nechápou, že demokracie není o tom, že si bude moci dělat každý, co se mu zlíbí, že i v demokracii může nastat situace, kdy musí každý občan poslechnout určitých nařízení, pakliže se nechce dostat do křížku se zákonem a postihem ze strany státu.
Demokracie totiž není anarchie.
Vždycky se ve společnosti najde někdo, komu bude ten či ten zákon či nařízení nevyhovovat. Zloději se jistě nelíbí, že je pod trestem zakázáno krást, pedofilovi že nesmí prznit a obtěžovat děti, podvodníkovi že nesmí druhé podvádět, a mohl bych pokračovat donekonečna.
Ani na silnici se nesmíme pohybovat v protisměru, a pokud to uděláme, riskujeme buď život, nebo trest – záleží na tom, jak se situace vyvine.
I když se to některým lidem nezdá, hlavně asi nemají odvahu si to přiznat - v dnešní době je vlastně celý svět ve válce. I když nepřítel nemá ruce, hlavu, ani mozek, i když na nás nestřílí, ekonomika, stejně jako tomu bývá při válečných konfliktech, jde všude do kopru. Umírají lidé, kteří se s naším společným nepřítelem potkají. Dokonce i lidí s trvalými zdravotními následky, podobně, jako tomu bývá u zraněných ve skutečném boji, všude přibývá.
Je tomu několik desítek let, co byl celý svět také ve válce, v té, které říkáme dnes Druhá světová. Tehdy byl nepřítel demokracie a svobody nacistický režim v Německu, stejně jako podobně zhovadilé režimy v některých dalších zemích.
Tehdy museli všichni, kdo stáli na straně svobody a demokracie zatnout zuby a smířit se s některými omezeními, která jistě nebyla populární, mnoho lidí obtěžovala a pro některé byla doslova nesnesitelná.
Jenže jiné cesty nebylo!
A není ani dnes, což si bohužel stále spousta lidí neuvědomuje.
Představte si například situaci, kdy by ve válečném Londýně lidé přestali respektovat příkaz nočního zatemnění. Jaký by to mělo asi dopad?
Došlo by k tomu, že by německé noční bombardéry měli hodně snadnou práci a bombami by Londýn doslova obrátili kámen po kameni naruby.
Nebo co by se stalo, kdyby mohl ve válečné době kdokoliv psát cokoliv, fotit si co by se mu zachtělo atd.
Dnes také často čtu, či slýchám, že dnes panuje cenzura, že prý vláda a další chapadla státní moci zamezují některým názorům naplno zaznít.
Ano, je to možné, a je to i pochopitelné. Ani ve válce nebylo možné, aby nějaký pošuk s nacistickým viděním světa někde uprostřed Londýna vydával veřejně nějaký nacistický plátek, burcoval lidi k boji proti Churchillovi a jeho válečné vládě s tím, že je třeba se zasadit o vítězství německých zbraní.
Stejně ani dnes není možné, aby kdejaký rádoby kazatel ve veřejnoprávních médiích hlásal nesmysly, že covid neexistuje, že očkování obsahuje jed, nebo že vládní opatření není třeba dodržovat.
Kdyby podobné věci toleroval již zmíněný Churchill, jak by asi Druhá světová válka dopadla…?
A nejen on, i v USA v té samé době platily úplně jiné zákony, než v „normální“ době a běda tomu, kdo by šel proti nim.
I dnes, jak už jsem zmínil, JSME ve válce. Nepadají bomby, nelétají kulky, ale stejně jako tehdy, i dnes je zapotřebí, aby každý člověk přiložil ruku k dílu, aby každý člověk pomohl v boji.
Tahle válka se týká každého a nikdo se z ní nevyvlíkne s tím, že jeho se to netýká, on je mladý a zdravý a má své svobodné přesvědčení, že si má stát se svými nařízeními trhnout nohou.
A i dnes, stejně, jako tehdy, pokud někdo bude ten náš společný boj sabotovat, riskuje právní postih. Mantinely musejí platit v době míru, natož v době, v jaké žijeme dnes. Cochcárnou se z toho fakt nevymotáme.
Chápu, že některá vládní opatření někomu zdánlivě, nebo i fakticky nedávají smysl. Jednou jsou to ale nařízení vlády, která vzešla ze svobodných voleb, na nichž, na svobodných volbách, je založen náš právní i společenský systém, tak už sakra přestaňte někteří blbnout!
Zanedlouho nastoupí vláda nová. Některá opatření, co dnes platí, asi zruší, některá s námi půjdou v našem „boji“ dál. Smiřte se s tím, nedá se nic jiného dělat. Všude ve světě v tom či onom malinko odlišném odstínu platí to samé. Není před tím úniku, jediná cesta ven vede skrze obezřetnost, sounáležitost, odpovědnost a odvahu přijmout určitá omezení.
Svobodu si musíme zasloužit, naši předkové pro ni krváceli, teď je řada na nás – až dosud jsme si v tomto směru žili tak říkajíce na dluh.
Najdeme v sobě odvahu a sílu nebýt v boji o budoucnost poraženými?!
.
.
