Myslím si, že v tom nejsem sám. Ve městech, jako je Praha, to může být raz-dva. Máme tady totiž třetí stupeň kalamity – tři stupně mrazu, tři centimetry sněhu a tři zádele starostí. A hlavně – máme tady přechody pro chodce...
.
Vydal jsem se po ránu pěšmo do práce. Říkal jsem si, že si nenechám naše nové auto zplechařit nějakým kaskadérem/tankistou, co si na předním skle odrápe námrazu a sníh zhruba v deseti centimetrovém proužku, co má na šířku centimetry tři. I tací nám po Praze často jezdí a pozor, nejsou to podle značek jen Pražáci, občas museli s tou tankistickou mezírkou dorazit do matičky stověžaté i z nějakého toho satelitu.
Abych se ale vrátil k mému téměř držkopádu – vydal jsem se tedy do práce pěšky. Vrstvička sněhu mě nemohla rozházet, moje zimní pohorky ji donutily ke kapitulaci. Jenže taková vrstvička sněhu je pěkná s odpuštěním svině zákeřná, ale dost možná jsem se včera na někoho zle podíval a tak mě dostihla skrze ten sněhový poprašek karma.
Došel jsem totiž po zasněženém chodníku na přechod pro chodce, řádně vyznačený barvou slonové kosti.
A už jsem jel…
Na tom přechodu, respektive na pruzích barvy, se mi rozjely nohy, jako dítěti, co stojí prvně v životě na bruslích. I když už ze zkušenosti vím, že rozbředlý sníh, ale i obyčejný film z vody na pruzích přechodu neskutečně klouže, opět mě to roznožení přivodilo šok a jestli nebudu mít do večera z leknutí opar, tak ho už nebudu mít do smrti.
Proto jsem se rozhodl touto cestou apelovat na ty, kdo mají na starosti vynalézat, čím malovat na silnice přechodové pruhy – prosím Vás, nemohli byste už konečně v dnešní době, kdy létáme do vesmíru a pomalu umíme sestrojit člověka z umělé hmoty, najít barvu pro malování přechodů pro chodce, která by se po namočení neměnila v kluziště? Nebo máte nějakou zvrhlou dohodu o dodávkách materiálu s nemocnicemi, kam Vámi natřené přechody musí zákonitě posílat při každém zasněžení či větším dešti, hromadu zlámaných důchodců i lidí podstatně mladších…?!
Máme úřady, co dohlížejí pomalu na každý náš prd, kde jaký ouřada strká nos do kdejaké mezírky, kam by si člověk řekl, že nemá co čenichat. Proč tedy úřady konečně nestrčí ty své všetečné rypáky do plechovek s barvou na natírání přechodů, aby natěračům vzkázali – „…tudy ne, přátelé, tudy to klouže. Koukejte přijít s barvou, co neklouže, nebo se budete klouzat vy, a to tak, že draho…“
To bych ale asi chtěl po našich úřadech moc, ty mají jiné starosti, jak a koho buzerovat. Ještě aby tak skutečně pomáhaly lidem, to tak…
.
