Zaujal mě blog pana Sidovského, ve kterém řeší některé otázky, které podle všeho trápí skupinu našich spoluobčanů, skupinu lidí s homosexuální orientací…
.
Panu Sidovskému jde především o toto, cituji z jeho blogu – „…Poslanci chtějí měnit ústavu a zabránit gayům, aby mohli pobírat vdovský důchod nebo mít společné jmění. Navrhují, aby manželství bylo ústavně jen pro muže a ženu, čímž zablokují nároky stejnopohlavních partnerů.“
Konec citace.
I já mám na věc názor (i když se mě toto téma jako heterosexuála netýká), což považuji za své právo.
Dnešní doba je asi nejliberálnější, za celou historii lidstva. Samozřejmě, že i dnes se najde mnoho hlupáků, kteří se názorově na homosexualitu zacyklili někde v době inkvizice, nebo alespoň nacismu.
Těch je ale podle mě menšina. Absolutní většina normálních lidí už dnes dokáže pochopit, že homosexuálové jsou součástí naší společnosti, že jsou součást, která má, měla by mít, stejná práva, jako lidé s jinou sexuální orientací, než mají oni.
Když jdete do obchodu, nebo na úřad vyřídit si cokoliv, nehraje přeci sexuální orientace absolutně žádnou roli. S jednou jedinou výjimkou, a tou je požadavek na MANŽELSTVÍ.
Manželství je asi nejstarší a nejsmysluplnější instituce, jakou lidstvo zná. Byly v historii různé pokusy o odbočky, které se však ukázaly být z mnoha důvodů slepými uličkami. Manželství je něco, jako jedna molekula z celého organismu, který kdyby se neskládal z jednotlivých molekul, nemohl by fungovat. Taková molekula, aby byla onomu organismu co platná, musí splňovat určité parametry. Ve svazku muže a ženy, kterému se už odpradávna říká manželství, ve svazku, který se ukázal jako nejsmysluplnější pro stavbu nových „buněk“ našel člověk základní kámen.
Bohužel nemají všichni to štěstí, aby je přitahovalo opačné pohlaví, a aby tak mohli naplnit správnou funkci oné „buňky“, totiž zplození potomka. V dnešní době už je ale ve světě, který známe okolo sebe a který jsme si v Evropě vybudovali, možnost netrápit se odlišností sexuální orientace, dnes se homosexuálům smějí, nebo na ně útočí jen pitomci, kteří však útočí na kde co, hlavně na zdravý rozum a tak snad může být homosexuálům jistou útěchou, že ani my, heterosexuálové, nejsme vůči působení hlupáků imunní.
Já, a myslím si, že nejen já, naprosto chápu, že homosexuálové, jedno zda gayové, nebo lesbičky, mají mít shodná práva na správu svého majetku a dalších záležitostí, které se vyskytují v každém vztahu, v němž žijí dva lidé – jedno, zda muž a žena, žena a žena, nebo muž a muž. Je třeba si uvědomit, že jsme všichni naprosto stejní lidé, jediný rozdíl je v tom, kdo nás sexuálně přitahuje. Když se nad tím zamyslíme, měli bychom se každý uhodit do čela a nahlas si před zrcadlem říci, že fakt, s kým si jdeme večer lehnout do jedné postele, z nás z nikoho nedělá něco vyššího, nebo naopak nižšího, než je kdokoliv jiný.
Je to v podstatě naprosto marginální věc, je to jako byste někdo řešil, zda má Váš soused mít stejná práva, protože měří o dva centimetry méně, než Vy, nebo byste ho považovali za méněcenného proto, protože se mu líbí jiná barva auta, než Vám.
Určitě takové hlouposti nikdo (alespoň nikdo normální a já píšu o normálních lidech, co se myšlenkových pochodů týká…) neřešíte.
Tím chci říct, že všechna práva, jaká mají jiní lidé než homosexuálové, patří i právě homosexuálům. Homosexuálové, kteří žijí v pevném svazku, by ovšem ale měli pochopit jednu základní věc – NIKDY Z NICH NEBUDE STEJNÁ RODINA, STAVEBNÍ BUŇKA, JAKÉ JSOU Z HETEROSEXUÁLNÍCH PÁRŮ.
Když to vezmu kolem a kolem, vlastně si tu hrajeme jen se slovíčky. Vždyť pokud homosexuálům společnost dopřeje stejná společenská a ekonomická práva, jaká jim podle mého názoru jako plnohodnotným občanům náleží, ať už jde o dědictví, společné vlastnictví, stejná práva ohledně přístupu k zdravotním informacím a vůbec všechna ostatní práva, která my, co nejsme homo, považujeme za samozřejmost, pak to bude jen a jen v pořádku.
Od homosexuálů bych však s dovolením požadoval jednu jedinou výjimku, jeden jediný jejich krok ke kompromisu, jakési uznání, že i když za to ani oni, ani nikdo jiný nemůže, prostě se stalo, že se narodili „jiní“ a tak by měli instituci zvanou „manželství“, onu stavební buňku organismu společnosti, buňku, která se rozmnožuje, přenechat výlučně hetero párům. Ať si homosexuálové svému svazku, který ano, ať uzavírají s pomocí moci úřední a ano, ať v něm mají stejná práva, jako mají hetero, říkají jak chtějí, ale ať mu neříkají manželství. Protože v jejich případě se o manželství, jak ho definuje historie lidstva, nejedná.
Co se týká toho návrhu změny Ústavy, který pana Sidovského přinutil napsat blog, na který dnes reaguji, tak s ním ani já nesouhlasím, nevidím důvod, proč by Vám, homosexuálové, měla být upírána základní práva jiných občanů, jako je právo na automatické dědictví, na majetek atd. pokud žijete ve státem uznaném partnerství. Ten návrh pokládám za nešťastný a nehodný naší vyspělé společnosti.
Avšak…
Homosexuálové, dopřejte prosím nám, heterosexuálům, abychom si ve společenském partnerství a spolužití s Vámi na bázi občanské rovnosti, směli ponechat tuto základní věc – ponechte institut manželství nám. Snad se nám, kteří nemají problém s tím, že jste mezi námi, podaří na oplátku Vám u politiků zajistit, abyste měli všechna ostatní občanská práva ve stejné podobě, v jaké je máme my, heterosexuálové.
Musíme spolu žít, protože jiné řešení není, proč si tedy navzájem nevyjít vstříc…?
.
