…ale bohužel, zatím musím přiznat, že marně. Zkouším to ze všech stran, odspodu, odzadu. Nic, žalostné nic…
Na začátku Nového roku jsem si řekl, že se pokusím v rámci možností přemýšlet pozitivně. Je mi jasné, že ne vždy se mi to může podařit, ovšem v souvislosti s naší hlavou státu se obávám, že pocit nemožnosti nalezení čehokoliv pozitivního hraničí téměř s jistotou.
Nevidím v jeho konání ani zbla státotvorného, tanečky okolo jmenování naší nové vlády jsou toho důkazem. Strašně mě mrzí, štve, ponižuje, udivuje, stále překvapuje, šokuje, že ten člověk na Hradě hledá stále jen jeden pseudo-důvod za druhým, aby oddálil, neřkuli znemožnil jmenování vlády takové, jaká prostě jasně vyšla z nedávných voleb.
Že ten pán kašle na „zvyklosti“, to už jsem měl možnost pochopit, že ale z výšky prdí i na nejdemokratičtější nástroj, jaký lidstvo dosud poznalo, totiž na svobodné volby, na to si asi nezvyknu, co bude tato persona zneuctívat svým jednáním post nejvyššího státního činitele. Jeho chování mi připomíná chování malého drzého a rozmazleného dítěte, které běhá po domě se sirkami, všude se snaží tento podpálit, a dospělí běhají za ním, aby ty plamínky včas uhasili. Sotva je zažehnán jeden „požárek“, šup, filuta vymyslí a založí jiný, a už utíká dál, aby měl před nešťastnými „dospělými hasiči" náskok.
To je strašně trapné, ubohé, nízké!
Ať už si o budoucí vládě, o jejím personálním složení a programu, myslíme cokoliv, její jmenování a snaha o fungování je naprosto legitimní. Nikdy nebudeme mít ani my, ani jiný stát takovou vládu, která by stoprocentně uspokojila představy všech. To musí být každému rozumnému člověku jasné. Dá se ale hovořit o rozumu v souvislosti s naschvály a pruděním prezidenta v těchto, a nejen v těchto dnech…?
Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček včera odpoledne upřesnil, že prezident Zeman jmenuje pana Sobotku premiérem až koncem příštího týdne, protože předtím je na návštěvě Karlovarského kraje...
No, je vidět, že návštěva ruských turistů a ruského načálstva, kteří si to (kdysi naše...) krásné město přivlastnili, je pro hlavu našeho státu důležitější, než taková "prkotina", jako je jmenování předsedy vlády. Před pár dny pan prezident nemohl ani pořádně chodit, a ejhle, Vary Vary, Lurdy hadr...
Pořád si říkám – do pytle, jak to ten chlap myslí, vidí dál než ostatní, že se takhle kroutí jako had, místo toho, aby stál rovně, jako má státník stát…? Co může být na jeho postupu pozitivní?
A ono nic, nenacházím vůbec nic. Jen pomstychtivého starce, opilého pochybnou myšlenkou na vlastní důležitost.
Ještě jednu věc si říkám.
Jaký asi dopad na naše myšlení bude mít jeho chování? Jak moc asi pokřiví naše názory na to, co je správné, co je přípustné, kde a jaké jsou hranice slušnosti, politické kultury, kam až se dá zajít, aniž by si člověk řekl, že to už by snad stačilo…?
Obávám se, že my všichni, ani žádný jeden samotný z nás prezidenta Zemana nikdy nezměníme. Zato on změní dost v nás. Nevěříte?
A co byste si mysleli, kdybych Vám tak dejme tomu před deseti lety řekl o tom, co se bude právě za těch deset let v naší zemi dít, a že my všichni to tu budeme trpět? Mysleli byste si, že tak trochu blázním já, nebo ten, o kom bych Vám vyprávěl...?
