Dívám se do nebe…

…a nic tam nevidím. Kameni beze snů upřímně závidím…                                                                               

 

Jsou hvězdy co nezhasnou

co svět světem stojí

lásky co neusnou

špatně se hojí.

 

Jsou noci poklidné

pak jsou ty druhé

v obrazech vzpomínek

ve snech promilované.

 

Jsou dny kdy přítomnost bohatě stačí

pak přijde jeden sen…

…a andělé pláčí.

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Vladimír Kroupa | pondělí 6.2.2012 10:16 | karma článku: 17,11 | přečteno: 1683x