Náměstí našich měst se v poslední době zaplňují lidmi, kterým dochází trpělivost s premiérem Babišem, s jeho stylem vládnutí a v neposlední řadě i s prezidentem Zemanem…
.
V případě demonstrací jde o jakýsi balíček – „tři v jednom“. Na rozdíl od jiných hromadných balíčků, tento se ukazuje jako neúčinný. A není se čemu divit.
Zkuste si spolu se mnou odpovědět na jednu jednoduchou otázku – čeho se od listopadu 1989 podařilo docílit za pomoci pouličních demonstrací?
Pokud mě paměť neklame, nikdy a vůbec ničeho. Ať už se lidé scházeli z jakéhokoliv důvodu, mělo to jen smysl v tom ohledu, že dali najevo svou vůli a ověřili si, že v tom kterém názoru na věc nejsou sami.
Což o to, i to je samozřejmě z hlediska svobodného vyjadřování člověka a jeho potřeby cítit, že i on je platným kolečkem v soustrojí dějin, důležité. Bohužel ale všechno toto končí právě jen u osobních pocitů.
Skutečný a reálný dopad na události, proti kterým se demonstruje, je v podstatě nulový. Já osobně mám trochu pocit, že naši politici, kteří vyzývají občany k všem možným demonstracím a pouličním protestním postojům, hrají s lidmi, tedy s námi všemi, falešnou hru. Když už nikdo, tak alespoň oni dobře vědí, že u nás už nějaký čas ulice nerozhoduje. Vše, co je třeba změnit, vše, co může změnit i ten poslední člověk naší země (samozřejmě, nikdo není „poslední“, jde jen o slovní obrat…) je možné změnit pouze jednou jedinou cestou – cestou, jejíž kroky vedou k volebním urnám.
I kdyby se lidé udemonstrovali, i kdyby na ulici nechali polovinu svého života a zdraví, v demokratické společnosti, ve které, a na tom se snad shodneme všichni krom komunistů a podobných atmosférických (z) jevů, chceme všichni žít, není ku změnám jiná než parlamentní možnost.
A politici to vědí, musejí to vědět, tak jim neskákejte na špek…
Andrej Babiš je problém. Já osobně nějak neřeším otázky pohledu na nějaké ty ekonomické děje. Takové pohledy mohou být různé, každý je přesvědčený, že ten jeho je tím jediným správným. To, že jdou strany po krku vládám je normální, že to bývá skrze otázky ryze stylu řešení problémů souvisejících se správou země, je normální též.
U nás je ale bohužel problém, který není normální. Problém, že vůbec existuje možnost – důvod, proč mohou jít opoziční strany po krku vládě a hlavně jejímu premiérovi v otázkách čistě kriminální podstaty.
S různými obviněními, zejména pak s kauzou Čapího hnízda, souvisí následně vše ostatní. Od toho se odvíjí všechny další protesty proti konání premiéra, ať už je to jeho rozhodování v justici, nebo jeho možné ovlivňování různých dalších elementů (pobyt jeho syna v cizině atd…) , které by mohly mít nějaký vliv na počátek všeho – Čapí hnízdo. Tahle kauza je jinými slovy řečeno něco, jako veliký třesk, událost, od které se odvíjí vše následující.
Jenže i když se nám to nemusí líbit, toto všechno nemá řešení na ulici, ani na žádném náměstí – důvody jsem popsal výše.
Není to dobré, ani mně se to nelíbí, ale bohužel jsou věci, se kterými je třeba se smířit, protože není v našich silách je (zatím – do voleb) změnit. Přesně to platí o celé situaci kolem premiéra. Jsou jen dvě možnosti, buď zaviní jeho pád vyšetřování jeho kauz, nebo si budeme muset na jeho odchod počkat na výsledky příštích voleb.
Ulice nehraje roli ani v jednom případě.
Opozice by se měla místo organizování pouličních sešlostí a ohlupování - podporování lidí v něčem, co nemá ani ten nejmenší smysl a reálný dopad, raději soustředit na vlastní programy. Ty je třeba leštit a tříbit, promýšlet a prezentovat při každé příležitosti, na každé, sebemenší regionální úrovni.
Jen tak si získají hlasy lidí v příštích volbách. Nalhávání lidem, že s transparenty v ruce něco změní, jim volby nevyhraje. Ani program „antiBabiš“ není samospásný. Je to stejné, jako ta trapná reklama na vozy Hyundai, co místo toho, aby apelovala na nějaké ty předosti vlastních modelů, zmohla se jen na to, že ukazovala prstíčkem na údajné nedostatky modelů konkurenční Škody.
Nevím jak koho, ale mě osobně taková reklama spíše odrazovala, než aby mě přitáhla, a program „antiBabiš“ si myslím funguje u spousty lidí naprosto stejně.
Já na náměstí nechodím. Osobně to pokládám za ztrátu času, ale je samozřejmě každého věc, jak se svým časem naloží. Raději si počkám do voleb, do té doby budu hledat pravdu. Možná ji nenajdu. Kdo na světě se ale také může pochlubit, že ji bezpochyby našel…?
.
