Přesně na tuhle památnou větu, kterou často říkával můj děda, si poslední dobou každou chvíli vzpomenu. Moudrost v ní ukrytá není nijak agresivní, je v ní pouze osobní zkušenost.
.
Je signifikantní, jak se poslední dobou naši komunisté odkopávají svými veřejnými proklamacemi, kterými se zastávají až nekriticky všeho, co se dostává do světa z Ruské federace. Co na tom, že dnešní Rusko (prý…) už není to samé, čím býval komunisty milovaný Sovětský svaz, zdá se, že ti naši Stalinovi pohrobci to takhle nevnímají.
I když se dnešní Rusko navenek rádoby tváří jako země, která patří plně do dnešního demokratického světa (Ježíši, to je oxymorón, jako prase…!!!), přesto ho naši čeští komunisté podle všeho považují za něco tak lákavého, jako je ocucaný bonbón pro hejno vos.
Není to zvláštní, že dnešní naši komunisté po Rusku furt tak slintají blahem, když tam podle všeho dnes panuje kapitalismus nejhrubšího zrna, švihlý tak trochu něčím, co by se dalo směle přirovnat k feudalismu…?
Já Vám povím, čím to je – naši zakonzervovaní komunisté totiž i z dnešního Ruská cítí to, co z něho paradoxně cítí většina i ostatních lidí – že se vlastně uvnitř ruského národa zase tak moc od dob Brežněva nezměnilo, alespoň co se myšlení, přístupu ke slabším a k moci týká.
Jediný rozdíl mezi nimi (komunisty) a ostatními, co to také tak vnímají, je ten, že zatímco většina lidí bez rudé knížky v tom vidí problém a hrozbu, komunisté v tom vidí – spící příležitost.
To je důvodem, proč i dnes považují rektální alpinismus směrem k ruskému pozadí za důležitý, oni totiž v sobě stále živí naději, že jejich dny ještě přijdou a tak, jako někdo věří na spásný příjezd Blanických rytířů, tak oni věří stále na (další) příjezd tanků s natřenými bílými pruhy a s rudou hvězdou na věžích.
Pak se v jejich snech opět svět dostane tam, kde ho chtějí mít, a protože se nikdy nevzdali ideálů třídního boje, je nad Slunce jasnější, jak by ten jejich svět měl vypadat.
A proto jim ani dnes nejsou lži cizí, proto stále překrucují jak minulost, tak současnost. Proto mají vlastní výklad událostí, jako je role vlasovců na konci Druhé světové války v Praze, proto vždy vystartují jako čertíci z krabičky, sotva se někdo dotkne nějakého symbolu týkajícího se ať už bývalého Sovětského svazu, tak i dnešního Ruska.
Stále vidí v Rusku možnost záruky jistoty návratu jejich zvrácené ideologie k moci.
Když byli u moci – lhali, když po ní touží znovu, myslíte, že na to půjdou skrze pravdu…? Pravda byla pro komunisty vždy tím, čeho se bylo třeba bát. Pravda totiž znamená svobodný názor a jestli se něčeho komunisté vždy báli snad ještě více než pravdy, bylo to právě svobodného názoru.
Pokud vím, tak snad není v našem politickém spektru jiná strana než právě komunisté, která se netají svým odporem vůči svobodnému trhu, vůči společnosti fungující na bázi kapitálu, tedy vůči všemu, co nám v současnosti zajišťuje, že nebudeme muset stát fronty na jídlo, na pračky, nebo že nebudeme muset při touze vycestovat někam za hranice, poníženě čekat na svolení.
Komunistická strana je jediná, která by si ze všeho nejvíce přála, aby se vrátily staré nedobré, ale věčné časy, kdy jsme prý měli před sebou cestu se Sovětským svazem bok po boku.
Klidně by mi nevadilo, kdyby naše cesta vedla bok po boku s Ruskem, to by se ovšem muselo něco změnit v Rusku, ne u nás.
Jenže komunisté to mají přesně naopak…
Protože se k svému cíli nemohou nikdy zákonitě dopracovat poctivou cestou pravdy – o jejich cestě už přeci něco za těch 40 let jejich vlády něco víme… tak se snaží dosáhnout svého lží, překrucováním a dezinformacemi.
Dej komunistovi možnost psát a bude lhát - přesně na tuhle památnou větu, kterou často říkával můj děda, si poslední dobou každou chvíli vzpomenu. Moudrost v ní ukrytá není nijak agresivní, je v ní pouze osobní zkušenost.
Snad máte, tedy alespoň většina z Vás, stejnou…
.
