Prý vybuchla bomba. Nevím, já to zatím vidím tak, že nějaký anonymní ohlašovatel oznámil údajné umístění bomby, která se zatím teprve hledá, aby se potvrdilo, případně vyvrátilo, že bomba vůbec existuje…
.
Tak nám unesli Andreje. Kterýho? Já znám dva, jednoho mladýho, druhýho starýho. Mladýho, paní Mülerová, mladýho.
Zatím jde o zprávu hozenou do placu, zprávu, která celá stojí na slovech muže, který se už na první pohled jeví, jako ne zcela orientovaný v čase a prostoru. Ta slova mohou být pravdivá, ale také mohou znamenat jen vidiny, představy a halucinace duševně nemocného jedince.
Je třeba věc řádně prošetřit, postupovat stylem – padni, komu padni. Dokud takové šetření neproběhne, dokud nebudou známy jednoznačné závěry, které podpoří buď jednu, nebo druhou hypotézu, je předčasné, zbytečné, zmatečné a nevyzrálé přiklánět se na jednu, nebo druhou stranu.
A protože ani já nejsem výjimkou, nebudu činit jakékoliv závěry, nebudu vystavovat účet bez hostinského, který sotva začal počítat.
Co ale budu, to je klást si otázku – Cui bono, neboli „komu to prospěje?“
Na této kauze v této chvíli totiž není ani tak zajímavé, zda je pravdivá, nebo jde o blamáž, jako spíše fakt, jak se k této hodně čerstvé kauze staví zástupci politických stran.
Asi všichni si pamatujeme na cirkus, který vypukl u našich slovenských sousedů po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky. Dokonce šla celá situace tak daleko, že stála za pádem premiéra a za spadlé hlavy několika dalších vrcholných politiků Slovenské republiky. Dav si to žádal. Operoval totiž přesvědčením, že za vraždou stojí jak bývalý premiér, tak i spousta dalších politiků z jeho partaje a v neposlední řadě italská mafie.
Ta kauza znamenala doslova zemětřesení na slovenské politické scéně. Protivládní opozice nelenila a štvala hněv lidu směrem, který by jí měl umožnit uchopit vládu v zemi. Dokonce i prezident Slovenska, pan Kiska, neváhal veřejně tlačit na vládní křesla, aby popadaly, a to všechno bez jakýchkoliv důkazů o tom, že tehdejší vláda má s vraždou cokoliv společného.
Hlavy popadaly, čas oponou trhnul a vyšetřování nakonec ukazuje, že s čím dál větší pravděpodobností měla vražda základ v sice mafiánských praktikách, ale ne italských, anébrž v čistě domácích. Základ, který vlastně s tehdejší vládou neměl nic společného.
Ale kdo by si to nahlas připomínal, nenáviděný premiér padnul, s ním další jeho nohsledi, účel, tedy vražda, která se tak příhodně hodila, byl splněn…
Proč o tom píšu ve spojitosti s údajným a zatím nikým z oficiálních míst nepotvrzeným únosem syna našeho premiéra, pana Andreje Babiše jr?
Inu proto, protože až nápadně podobně (podobně se slovenskými opozičními politiky v začátku tohoto roku…) se po zveřejnění této zprávy od paní Slonkové a pana Kubíka, začínají chovat naši opoziční, a nejen opoziční, politici.
Pod vlajkou ODS a TOP09 započalo stahování z kůže medvěda, o kterém se zatím ani neví, jestli se vůbec narodil.
A opět, bez jakýchkoliv relevantních důkazů, v čase, kdy se teprve hledá konec nitky ze zašmodrchaného klubíčka, naši politici už hlásají velmi nahlas a velmi důrazně, že je to na demisi předsedy vlády.
Každému normálně myslícímu člověku by přeci mělo být jasné, že v tuto chvíli jde o křik naprosto předčasný. Jak mohou politici, kteří by rádi řídili sami naši zem, ukazovat tak veřejně svou nerozumnost?
Jaké důkazy mají v ruce, jaké závěry, přes které nejde vlak? Pokud je mají, jak to, že je nemá k dispozici policie a vůbec aparát činný v trestním řízení?
Pokud je nemají, a oni je v tuto chvíli jednoznačně mít nemohou, jak si mohou dovolit vyvolávat tak předčasně doslova vládní krizi?
Nebo snad vědí něco, co může vědět jen ten, kdo určité věci sám řídí a ví tak dopředu, co přijde?
Myslím si, že toto jsou ty správné otázky pro tuto chvíli, protože tyto podivné okolnosti jsou už v tuto chvíli naprosto očividné, na rozdíl od odpovědí na otázku, jak se to má s údajným únosem jako takovým.
Konání některých politiků se mi v tuto chvíli jeví jako naprosto nezodpovědné, nevyzrálé a nehodné lidí, kterým bychom měli ve volbách dávat své hlasy. Ano, nakonec se může ukázat, že k únosu skutečně došlo, že pan otec Andrej Babiš je skutečně takový zloduch, jak to z reportáže vyplývá, stejně, jako se může ukázat, že tomu tak vůbec není a nebylo.
To ale v tuto chvíli nemůžeme vědět, nikdo to nemůže vědět. Proto bychom měli být ve svých závěrech opatrní a nejvíce opatrní bychom měli být na to, komu a čemu věříme a proč.
.
