Každé velvyslanectví je svět tak trochu sám pro sebe. Má zvláštní statut území svrchovanosti země jedné uprostřed země druhé. Vztahují se na ně zvláštní podmínky a je na ně myšleno ve všech mezinárodních úmluvách co jich jen kdy bylo podepsáno.
Lidé, kteří na takovém velvyslanectví pracují, mají různé úkoly a různá pověření. Je veřejným tajemstvím, že ne každý ,,kulturní atašé“ má na starosti skutečně otázky týkající se prezentace kultury své země v zemi hostitelské. Zabývají se mnohem závažnějšími otázkami a zjednodušeně řečeno, dá se o nich říci, že jsou to špioni. Jejich pověření a úkoly plynou dílem ze zájmů ministerstva zahraničí a dílem z vedoucí rozvědné agentury té které země.
Na většině vyslanectví mají jednu zvláštní místnost. Ve slangu se jí říká nějakým ekvivalentem slova - ,,bublina“. Tato místnost je denně udržovaná technickým týmem v ,,čistotě“. Ne, nejedná se o skupinu uklízeček s kýbly a hadry na podlahu. Jde o vysoce kvalifikované odborníky z oboru elektrotechnické špionáže. Ti mají za úkol udržovat místnost absolutně čistou od možnosti jakéhokoliv druhu odposlechu. Konají se zde porady o věcech, o kterých se dá říci, že mají označení - ,,tajné“, nebo dokonce ,, přísně tajné“.
Na velvyslanectví České republiky v Moskvě probíhala právě v takovéto místnosti porada. Zúčastněnými byl (oficiálním pověřením) úředník mající ve své kompetenci logistický chod velvyslanectví. Ve skutečnosti tuto funkci vykonávala jeho náměstkyně a on se mohl věnovat činnosti, pro kterou zde skutečně byl. Tento úředník byl zaměstnancem BIS (Bezpečnostní a informační služba) a jeho starostí byly události týkající se bezpečnosti České republiky. Minulý den měl zajímavou schůzku a dozvěděl se na ní zajímavé věci. Druhým účastníkem porady v bublině byl první náměstek velvyslance.
,,Odkud to sakra mají“, první náměstek velvyslance neskrýval údiv.
Právě se dozvěděl, že zástupce ruské zpravodajské služby včera varoval svůj ,,protějšek“ z české ambasády, že by se český odbor pro boj s terorismem měl zaměřit na kohosi, kdo přijede, či už přijel do země z Anglie. Řekl mu v podstatě vše, co se ruská výzvědná služba dozvěděla před časem od svého agenta v USA, ,,Váni“. Samozřejmě že původ zpráv zamlčel. Od ruské strany se neočekávalo, že by se svěřovala se svými zdroji. Důležité bylo, že se jméno ,,Avicenna“ konečně dostalo tam, kam se mělo dostat už dávno – k bezpečnostním složkám České republiky.
Podobný krok k jakému se ruská strana odhodlala byl jednoduše řečeno ,,nestandardní“. Bylo jasné, že Rusové měli své důvody proč takovou informaci ,,pustili“. To bylo důležité, leč v tuto chvíli tomu nemohl nikdo rozumět. Časem bude tento krok logický a dokonale zapadne do politiky ,, Ruského medvěda“. Náměstek velvyslance si jen pomyslel něco o tom, že s tím ať si lámou hlavu na ministerstvu zahraničí. Jeho úkolem bylo postarat se, aby se tato informace dostala co nejdříve z moskevské bubliny do Prahy. V dnešní době mailů, faxů a družicových přenosů zpráv by normálně stačilo text zakódovat a během několika vteřin či minut by mohl být v místě určení. Tento případ však podle náměstkova instinktu vyžadoval ,,jednání po staru“.
A tak byl rezident BIS ,,požádán“, aby odletěl do Prahy a zprávu předal osobně.
Akce ,,Avicenna“ v Praze roztočila kolečka mašinerie připravené pro podobné případy. Počítač BIS vybral náhodný krycí název a volba padla na slovo – Wolfram. Byly aktivovány složky ministerstva zahraničí, obrany i vnitra. To znamenalo vojenskou i civilní rozvědku a odbor pro boj s terorismem spadající pod policii. Začaly se prověřovat dlouhé seznamy ,,závadových“ osob, jejich možné cesty a kontakty s kýmkoliv a čímkoliv z Velké Británie. Přednost dostali ti, kteří měli u svého jména poznámku - ,,Islám“. Byly prověřovány seznamy cestujících, kteří v posledních dvou měsících dorazili do země.
Síto bylo velmi děravé. V dnešní době otevřené Evropy a při absenci hraničních kontrol byly k dispozici jen seznamy z letišť a to bylo žalostně málo. V podstatě se spoléhalo na náhodu, na cokoliv, co by mohlo uvíznout v síti a mohlo by znamenat jakoukoliv stopu. Takové věci se stávají a nezřídka znamenají průlom. Šance sice malá, ale byla…
Opět kratičký úryvek z mé nové knihy -,,Quo Bono Veritas".
