Ano, píšu za pózou, protože odmítám věřit, že ji k jejím názorům, postojům a politickým proklamacím stran současné migrační krize, vede byť jen jeden jediný racionální důvod…
Z jejích úst slyšíme neustále monotónní vyjadřování, že … musíme, nesmíme, měli bychom, zvládneme, určíme, zajistíme, postavíme, víme a věříme.
Skutečnost je ale taková, že čím dál více lidí kroutí hlavou nad těmito siláckými a rádoby sebevědomými úderkami. Při nárazu na realitu dnešních dnů ale každé takové prohlášení paní kancléřky shoří, jako papír napuštěný benzinem.
Myslím si, že nejsem sám, kdo si čím dál častěji klade otázku, o čem to ta ženská proboha vůbec mluví?
Což ji ani sice pomalu, ale jistě se projevující problémy s migranty, s jejich počtem a přístupem k věci nedokážou přesvědčit o tom, že její strategie (to jsem ten výraz dost přehnal…) byla od samého začátku mylná?!
Jak je možné, že spoustu v současnosti se projevujících problémů čekal kdejaký jouda z Horní Dolní, a to ještě v době, kdy byly tyto za horizontem, a někdo takový, jako je vládnoucí a nejvyšší politik jedné z největších, nejvlivnějších a nejsilnějších zemí Evropy, je nejen tehdy s dostatečným předstihem a politickou prozíravostí neviděl, ale že je nevidí dodnes…?
Já osobně začínám mít pocit, že v případě kancléřky Merkelové jde o nějakou duševní nemoc. Nemyslím to jako urážku, vždyť přeci proti duševním nemocem není imunní nikdo, ani kancléřské křeslo mu takovou imunitu nezajistí. V historii přeci známe celou řadu příkladů, kdy byl nejvyšší vládce, nebo nejvýše postavený politik, duševně nemocný člověk, který přijímal chybná a destruktivní rozhodnutí, která měla v mnoha případech nedozírné následky.
Občas se už přeci našel někdo, kdo měl rozhodovací mandát, a kdo v souladu s ním, pod vlivem svých chorobných představ, absolutně nereflektujících reálný stav, přivedl zhoubu na tisíce a miliony lidí.
Tací předáci někdy obětovali bez mrknutí oka tisíce a tisíce životů, jen proto, aby zachovali dojem své vlastní myšlenkové pózy, vyměnili rozum za obraz sebe samotných. Přijde mi, jako by si paní kancléřka Merkelová strašně přála být zapsána do dějin jako člověk, který byl nadevše vstřícný, vždy ochotný k tomu, přijímat a rozdávat „blaho“, protože tak je to správné, a tak to má být.
Jenže to je právě omyl, tak to být nemá. Když člověk až nekriticky ztratí kontakt s realitou, je nebezpečný nejen sobě, ale i druhým. O politikovi to platí mnohonásobně více.
Přijde mi, že Němci, nebo alespoň řada z nich, abych jim všem nekřivdil, opět sklouzávají do tenat slepého pochodu za člověkem, který je duševně nepříčetný. Otázka je, jak dlouho jim bude trvat, než na to přijdou. Minule jim to trvalo 12 let od nástupu Adolfa Hitlera v roce 1933, až do jeho smrti v roce 1945. Po celou tu dobu šli slepě za šílencem, za psychopatem, který zcela veřejně kázal zlo. Dnes jdou za opačným extrémem, za člověkem, který zdánlivě rozdává dobro, seje ho, kam dosáhne, a jeho přívrženci jakoby vůbec netušili, že z této setby může vzejít jen obludné zlo.
Takže Němcům, a nejen jim, ve hře je (opět…) celá Evropa, vlastně hrozí, že dojdou/dojdeme ke stejnému výsledku, jako před 83 - lety, jen poněkud jinou cestou…
