V tomto období, kdy se nám blíží výročí jedné z nejdůležitějších událostí posledních desetiletí, se často média ptají mladých lidí, co jim vůbec ony události dnes říkají…
.
Často se stává, že mladí lidé, narození až po onom „Sametu“, o té době nevědí lautr nic, respektive hodně málo. Řada z nich, pravda, ještě tak ví, kdo byl Václav Havel a někteří mají i to povědomí, že byl nejen naším prezidentem, ale že byl v určitém smyslu i naším „prvním“, a že měl s oním Sametem něco společného.
Spousta z těch mladých lidí už moc neví, co to bylo například Občanské Fórum, jeho role v tehdejších událostech je pro ně naprostou neznámou. Je asi z logiky věci jasné, že se tím pádem asi nebudou orientovat ani v dalších osobnostech těch hektických dnů, natož v událostech, ve kterých ty osobnosti měly takříkajíc „prsty“.
Kdybych jen sklouznul po těchto faktech povrchně, asi by mě to mohlo pohoršovat, asi bych mohl kroutit hlavou nad nevědomostí nastupující generace, možná bych si pomyslel, že ti dnešní mladí, kteří zejména v poslední době a v souvislosti s řekněme „klimatickým šílenstvím“, dávají nahlas najevo svůj názor na kde co, nemají vlastně právo mlít donekonečna o svobodě, když ani neví, jak jsme k ní přišli.
Já to ale neudělám, nic z toho.
Nesklouznu po povrchu a zamyslím se nad tím, PROČ o té době vlastně ti mladí vědí tak málo?
Odpovím si otázkou – kolik přesně osobností známe my, tedy například moje generace současných padesátníků, z období roku 1968? Ano, jsou lidé, kteří se o toto téma hlouběji zajímají, ale když to vezmeme v průměru, třeba stylem ankety někde před obchodním centrem, tak jsem přesvědčený o tom, že by v otázkách „na tělo“ z doby roku 1968, dopadla moje generace navlas stejně, jako dnes dopadá mladá generace v otázkách Sametové revoluce.
Proč to tak je?
Odpověď je jednoduchá a vlastně prostinká – události roku 1968, totiž nebyly událostmi mojí generace, byly to události generace mých rodičů. A stejně tomu je i v případě událostí spojených se Sametovou revolucí, mou generací a generací mých dětí. „Samet“ nebyl revolucí mých dětí, byla to revoluce moje, Vaše, Vás, kdo jste tu doby zažili v takovém stádiu, kdy jste se už mohli na tehdejších událostech nějak podílet, i kdybyste jen stáli u kraje chodníku a sledovali dění.
Říká se, že dnešní mladí lidé si svobody neváží, že ji až moc lacině považují za samozřejmost. Ano, to asi bude pravda, ale…
Ale není právě to na té naší svobodě krásné, že ji naše děti mají už tak pod kůží, že si neumí představit, že by tady nebyla…? Ano, musíme mít neustále na paměti možnost, že by k takovému neblahému stavu mohlo dojít, možná že v dnešní době to nebezpečí hrozí více, než tomu bylo ještě před pár lety. Je ale povinností naší generace, mojí, aby byla tím rozumem tváří v tvář mladické naivitě a nevědomosti našich dětí. Stejně, jako si generace mých rodičů, narozených těsně na konci války světové, plně neuvědomovala, čím si musela projít generace jejich rodičů, stejně, jako si moje generace nemohla plně uvědomit hrůzu událostí kolem Jana Palacha a sovětské okupace jako takové, stejně tak si asi dnešní mladí lidé nemohou plně uvědomit atmosféru listopadových, a hlavně polistopadových dnů roku 1989.
Ono, co se toho „Sametu“ týká, tak když to vezmu kolem a kolem, tak já sám znám tehdejší aktéry, mám povědomost o událostech, jak šly tehdy po sobě, ale znám skutečnou pravdu, skutečnou a stoprocentní podobu tehdejší doby?
Vím na beton, co tehdy bylo s kým domluveno, jestli není špetka pravdy na tom, že kdyby tehdejší komunisté, a hlavně Sovětský svaz, nechtěli, tak bychom dnes neměli co oslavovat, protože - tanky…?
Co vím o tom, jakou roli v oněch událostech hrály vztahy a plány uvnitř tehdejšího vedení KSČ? Bylo vůbec možné, aby celý ten moloch s tak rychlým zapraštěním padl, aby se doslova sesypalo během pár dnů něco, co trvalo několik desetiletí…?
Jakou roli hrála, případně nehrála, v tehdejších událostech nechvalně známá StB?
Vím na beton, že všechny pochyby ohledně té doby a „čistoty“ tehdejší revoluce, jsou plané, že všechno skutečně bylo živelné, neuvěřitelné, nenaplánované, že šlo o zázrak moderní doby?
Nevím, svobody si vážím, ale na beton nic nevím, nemohu vědět. Jak tedy můžu po dnešních mladých chtít, aby toho o té, pro ně tak vzdálené době, věděli víc…?
.
