Náš pan prezident Zeman kopnul do pořádně velikého vosího hnízda. Kosovo je, ať už se na něj podíváme z kterékoliv strany, doslova kaňkou na tváři světového společenství…
.
Pan prezident Zeman nadhodil možnost, odvolat ze strany našeho státu uznání Kosova, jako samostatného a nezávislého státu. Pokud by k tomu opravdu došlo, znamenalo by to, že bychom napříště neuznávali dohodu mezi některými státy světa, které se „rozhodly“, že povolí Kosovu samostatnou existenci. Argumenty pana prezidenta tkví například v tom, že v čele tohoto mladého státu stojí mafiáni a podle všeho i váleční zločinci.
Kosovo je odjakživa horká půda, tak horká, že právě to bylo asi podle všeho důvodem, proč mu světové společenství raději přiznalo samostatnost, než by riskovalo další a další masakry v nesmírně složitě namíchaném koktejlu výbušných látek, které se na jeho území nacházejí. Tím nemám samozřejmě na mysli nějaké skutečné výbušniny, ale spíše nebezpečí, které se skrývá v hlavách a srdcích tamních obyvatel.
Kosovští Albánci jsou hodně nebezpeční lidé, napěchovaní do malého území, navíc v regionu, kde stále pod povrchem dřímá, dle mého názoru, jen kosmeticky zakonzervovaný mnohostranný konflikt, který v nedávné době hořel v celém území bývalé Jugoslávie.
Balkán, to je vlastně takový evropský ekvivalent Blízkého východu, se všemi tamními problémy, od pásma Gazy počínaje, až po spory o Jeruzalém. Kosovo, to je takový lehkým obvazem překrytý vřed, který pod povrchem stále hnisá.
Otázkou je, zda je v tuhle chvíli už vhodná doba na jeho rozříznutí, o což se náš prezident svými výroky tak trochu snaží. Problém je, že v takovém případě asi není žádná doba dost vhodná. Často je Kosovo s jeho uznáním, proti vůli původního „majitele“ území, tedy Srbska, srovnáváno s dnes (opět…) ruským Krymem, který si Rusko vzalo od Ukrajiny tak nějak také bez jejího souhlasu. Ukrajina je tak vlastně v tomto případě v naprosto stejné situaci, jako je právě Srbsko – jak Srbsku, tak Ukrajině byl odebrán kus jejich dosavadního území.
Je tu ale jeden rozdíl – v případě Kosova se to má tak, že za jeho samostatností na úkor Srbska stojí státy a národy, které rozhodně nestojí v případě odtržení Krymu od Ukrajiny, na straně právě ruského Krymu.
Jinými slovy, odtržení Kosova od Srbska je prý v pořádku, kdežto odtržení Krymu od Ukrajiny je fuj…
Jak je to možné? - chtělo by se zvídavé duši položit otázku…?
Jde samozřejmě o jeden z mnoha příkladů špíny, která od nepaměti provází politiku, co svět světem stojí.
Spravedlnost a pravdu má na své straně vždy každý tu svou, podle toho, jaké má další zájmy.
Bohužel je třeba se s takovým stavem smířit, protože proti němu nelze dělat vůbec nic. Náš pan prezident to zkouší, ale stejně jako jiným před ním v mnoha jiných případech, ani jemu se nepodaří věc dotáhnout do takového stavu, aby byla „dobrá“. Vždy tady půjde o výběr z několika zel, a záleží na úhlu pohledu a na partě, ve které ten či ten zrovna přetrvává, jaké zlo se bude tomu či tamtomu jevit jako menší než ty ostatní.
V případě Kosova nemůže nikdo přijít s dobrým a uspokojivým řešením, na to je situace kolem něho příliš složitá. Svou pravdu mají v tomto případě všichni zúčastnění a nalhávat si, že v takovém případě lze přijít s nějakým kompromisem, který bude vyhovovat všem, je naprosto naivní.
Ať už se postaví naše země, třeba dodatečně, na jakoukoliv stranu, bude to špatná strana, a já bych se dost divil, kdyby si to prezident Zeman neuvědomoval. Hádám, že se jen snaží z moci pozice, kterou zastává, dát jasně najevo svůj osobní názor, který na samostatnost Kosova má. Bohužel ale asi přeceňuje svůj vlastní význam v celé věci. Jednou jsme se přiklonili k názoru, že Kosovo má být samostatné. Samozřejmě je otázkou, proč jsme to tehdy udělali, zda o výhodách toho byli skutečně ti z našich představitelů, kteří Kosovo oficiálně tehdy za nás Čechy uznali, přesvědčeni. Zda šlo o uznání práva a výhod s tímto aktem souvisejících, nebo zda šlo čistě o podřízenou reakci směrem k mocnějším našim spojencům, kteří by tehdy „velice ocenili“, kdybychom byli v tomto na jejich straně.
Já osobně se přikláním k té druhé variantě a možná, že pan prezident Zeman to vidí podobně. Už je to ale veliký kluk a mohl by vědět, že jsou na světě věci, se kterými se toho, natož zpětně, moc udělat nedá.
Trochu mě ale mrzí, že se v některých reakcích na Zemanovu iniciativu dočteme, že pokud bychom se zařadili mezi státy, odmítající samostatnost Kosova, že bychom se zařadili po bok, a nyní cituji – „Surinamu, Lesotha, Šalamounových ostrovů či Toga. Dále pak jde o některé státy Jižní Ameriky, řadu zemí bývalého Sovětského svazu, některé země v Africe či některé země jihovýchodní Asie.“
Ani slovo o tom, že (doufám, že mám správné a aktuální informace…) samostatnost Kosova neuznává také pět států EU - Kypr, Řecko, Rumunsko, Slovensko a Španělsko.
Jako by snad někdo chtěl naznačit, že iniciativa našeho prezidenta by nás posunula kamsi do Afriky, nebo do bývalého Sovětského svazu, aniž by se bralo na vědomí, že i některé demokratické státy EU mají se samostatností Kosova problém…
To mi přijde ze strany některých médií trochu jako mediální podpásovka směrem k prezidentovi Zemanovi, a já jsem na podpásovky hodně citlivý, ať už je jejich cílem kdokoliv, třeba i ten, s kým v něčem nesouhlasím…
Prezident Zeman kope rád do vosích hnízd. Už to předvedl mnohokrát. Většinou jde ale o bouři ve sklenici vody, která se však může někomu skrze zvětšovací sklo zdát tajfunem.
Zdání ale klame, Kosovo nemá snadné řešení a určitě se nenajde ani v útrobách Pražského Hradu. Řeči se vedou a voda teče.
A ještě moře jí proteče, možná společně s krví, než si sami lidé na Balkáně uspořádají své věci. Bohužel, jsou na světě věci, které jen tak nezměníme.
Jak řekl sv. František s Assisi – Bože, dej mi sílu, abych se dokázal smířit i s věcmi, které nedokážu ovlivnit, abych se nesmířil s věcmi, které ovlivnit mohu, a hlavně mi dej sílu, abych tyto dvě věci do sebe rozlišil…
.
