Někdo možná řekne, že tvář, někdo že tělo, někteří dají přednost duši. Ať už však mají lidé krásné tváře, postavy filmových hvězd, nebo duši světce, asi nejdůležitější je, jak se v jejich přítomnosti cítíme…
Asi to také znáte, setkáte se s neznámým člověkem, a i když o něm nevíte vůbec nic, od prvního okamžiku je Vám takový člověk sympatický. Cítíte se v jeho společnosti uvolněně, projevíte mu důvěru, aniž by o to přímo nějak žádal, cítíte z něho pozitivní postoj. Na oplátku, aniž byste se museli kdoví jak přemáhat, vycházíte takovému člověku vstříc.
Pokud taková situace nastane, a nedej bože aby budoucnost ukázala, že jste se mýlili, našli jste člověka, který se Vám bude jevit – krásný.
Čert vem, zda se Vám zalíbí jeho obličej, a vůbec vše, o čem jsem psal před chvílí. Důležité je něco, co je snad nějaká chemie těla. Skeptikům v tomto směru lze namítnout, jak je možné, že se občas stane, že se setkáte s jiným člověkem, který Vám nikdy neudělal nic zlého, stejně jako v prvním případě o něm vlastně nevíte vůbec nic, a přesto si od prvního okamžiku „nesednete“.
Já v takových případech skutečně věřím na nějakou chemii. Člověk, ke kterému budete od prvé chvíle cítit ostražitost, i kdyby měl (omlouvám se, že se opakuju) tvář ikony, postavu anděla a hlas Boha, prostě nezapadne do Vaší škatulky s krásnými lidmi, které jste do ní během svého života nasbírali.
Bohužel se někdy stává, že nás instinkt nevaruje a sedneme v prvním případě na lep podvodníkovi, zatímco v druhém ukáže čas, že pro nás „chemicky nepřijatelný“ člověk nepředstavuje žádnou hrozbu, ba naopak, v budoucnu se pro náš život stane přínosem. Čert aby se v tom vyznal.
Často si lámu hlavu nad tím, jak zařídit, abych na co nejvíce lidí působil při osobním setkání tak, jak jsem popsal v onom prvním, pozitivním příkladu. Mezi taková dilemata nepočítám setkání lidí na virtuálním poli, třeba v diskusích zde na blogu. Zastávám názor, že virtualita nepřeje upřímnosti, alespoň ne v pozitivním slova smyslu. Pokud jde o negativní postoj k jinému člověku, nebo k jeho názoru, tam je setkávání imaginárních osobností na internetu někdy upřímné až moc. Člověk v takovém prostoru ztrácí určité zábrany a dobrovolně se oprošťuje od většiny návyků, co mají něco společného se slušným vychováním.
Ale já se nechci bavit o negativních věcech, chci psát o lidské kráse, takže nechám internet jeho pavoučím sítím, políčeným na nejtemnější kouty lidských duší.
Abych to za sebe nějak shrnul, v čem si myslím, že je tajemství pozitivního působení na lidi při osobním kontaktu, musím uvést, že jsem skoro čtyřiceti šestiletým zkoumáním došel k názoru, že nejlepší, co můžeme pro budoucí přátelství mezi cizími lidmi udělat, je naslouchat jim.
Možná se to bude jevit zvláštní, ale myslím si, že kdo naslouchá trpělivě druhému, dozví se více než o tom druhém, nejvíce sám o sobě.
Všem Vám přeji, abyste dnes, a nejen dnes, potkávali jen samé „krásné“ lidi, ze kterých budete mít jen dobrý pocit. Protože když budete mít dobrý pocit z nich, budete ho mít dvakrát lepší sami ze sebe.
