Samozřejmě, že v tuto chvíli nemohu předjímat, jak referendum ve Skotsku dopadne, ale zkusím se zamyslet nad variantou, že v něm zvítězí ta část, která se chce odtrhnout od Británie…
Na úvod se musím přiznat, že toho o Skotsku, respektive o Británii moc nevím. Pokusím se ale vycházet ze vzorce běžného chování člověka jako takového, a také ze zkušeností s politiky, kteří jsou všude ve světě tak stejní, jako by byli vyráběni přes kopírák.
Tak předně – nemyslím si, že by v dnešní době Skotové nějak strádali pod knutou „kruté“ Británie. Je všeobecně známo, že snahy Skotska o samostatnost tady byly odjakživa, ovšem jak šel čas, a jak se měnila samotná Velká Británie, bylo čím dál jasnější, že společných rysů obou částí království je více, než těch, které by je snad rozdělovaly.
Samozřejmě je tady současná otázka názoru politiků ze Skotska a z Londýna na spoustu věcí, které se mohou čím dál více rozcházet. Sem patří třeba sociální politika související s problematikou přistěhovalectví. Londýn začíná v blamáži rádoby super kosmopolitní části světa přicházet o to hlavní – o svou vlastní identitu.
Jen málokdo už dnes může věřit Anglii Charlese Dickense, když se ona stará dáma doslova před očima mění na Anglii Proroka Mohameda. V tomto směru Skotům naprosto rozumím…
Jiná věc ale je ekonomická soběstačnost případného samostatného Skotska. Jistě, žádný stát v Evropě není ostrovem sám o sobě, a jistě ani v případě případného odtržení Skotska od zbytku Británie nedojde k naprostému zpřetrhání obchodních a finančních vazeb, ale…
…ale bude se muset Skotsko setsakra snažit přesvědčit obchodní partnery ze zbytku světa, že má na to, být plnohodnotným parťákem do kšeftu. Jen vlastní ropa a whisky na to asi stačit nebudou. Myslím si, že obyčejní lidé ve Skotsku budou muset být dnes v referendu hodně opatrní a uvažovat hodně dopředu. Musí si uvědomit, že stejně tak, jako politici všude na světě, i ti jejich dokážou hrát na struny nacionalismu. To je totiž nástroj, na který se hraje úplně nejsnadněji, často však hudba z něho vycházející skrývá falešné tóny. Vůbec nepochybuju o tom, že právě skotští politici, volající po samostatnosti, myslí hlavně na vlastní prospěch, a počítají s oblbnutím širokých mas, které za ně udělají špinavou práci. Pro politika je velice lákavé zpracovávat nějakou dobu davy, vyburcovat v nich nacionální cítění - a pak na ně přehodit zodpovědnost za konečné rozhodnutí.
Volte velice prozíravě, milí Skotové, nemyslete jen na zítřek, zkuste se zamyslet i nad příštím rokem…
