Rozhodl jsem se popsat svoje vlastní pocity, obavy a důvody, proč zastávám odmítavý postoj k přílivu islámských uprchlíků do naší země, respektive do Evropy…
Začnu s pocity. Nevím jak kdo, ale já mám v sobě zakódovány pocity sounáležitosti s „vlastním kmenem“. Stejně, jako od pradávna naši předkové, i já cítím obavu před něčím, co je mi cizí, protože to moje „vlastní“ mi vyhovuje. Když k tomu připočtu informace, které konkrétně o islámu mám, pocit potřeby uhájit si před vlivem tohoto náboženství to „své“, jen sílí.
Prý se tomu říká xenofobie, já tomu říkám generacemi ověřený systém zachování pudu sebezáchovy…
Rád chodím do starých měst, rád se nechávám ovlivnit geniem loci starobylých křesťanských chrámů a bazilik, rád postojím v židovské synagoze, a popřemýšlím. Rád navštěvuju historické skanzeny, muzea, a vůbec místa, kde mohu vidět, jak žili mí předkové. Co budovali, jak a s čím pracovali, rád nasávám vůni starého dřeva a toho něčeho nedefinovatelného, co vždy na takových místech na mé smysly působí..
Rád jezdím na zámky a hrady, zajímá mě všechno, čím tehdejší majitelé těchto panství ovlivňovali růst naší civilizace. Rád navštěvuju staré kláštery, protože tam nacházím prvopočátky vzdělanosti a pracovní píle.
Všechna tato místa tvoří společně obraz naší minulosti, díky němuž můžu chápat současnost, ve které dnes naše země žije. A nejen naše země, podobná místa samozřejmě rád navštěvuju i třeba v sousedním Rakousku, nebo Německu. Na všech těchto místech cítím své kořeny, všude tam cítím odkaz předků a uvědomuju si svou povinnost tento jejich odkaz ctít a s veškerým nasazením se přičinit o jeho trvání.
Nyní se mohu plynule přenést k obavám, které mám stran islámských uprchlíků. Mám jednoduše obavy, že přílivem lidí islámského vyznání, v součinnosti s jejich, laicky řečeno – rozmnožovací schopností, bude budoucnost všeho, co jsem vyjmenoval výše, ohrožena. Kdo tvrdí, že muslimové nejsou těmi, kdo se vší silou snaží přeměnit místa svého současného pobytu k obrazu svému – tedy k obrazu naprosto odlišnému, než jaký vybudovaly stovky generací našich vlastních předků křesťansko-židovské společnosti, zřejmě o islámu moc neví.
Problém toho, proč je Evropa v současnosti relativně bohatá, a třeba Afrika oproti tomu doslova chudá, vidím v tom, že v našich končinách obyvatelé klášterů (tedy lidé zcela oddaní víře v Boha), katolická církev jako taková (ne, nikdy nebyla dokonalá, ale uměla budovat, nikoliv se jen modlit…), šlechta, a všichni ostatní, ctili potřebu pokroku. Dokázali skloubit touhu po víře s prací a budováním, k posunu někam dál.
Naproti tomu ve většině muslimských zemí se po lidech chtělo jen jedno – aby bez jakýchkoliv jiných potřeb ctili jen povinnost víry a oddanost Alláhovi. Nic mezi tím. Bylo pár osvícených muslimských vladařů, kteří nechali vybudovat města a chrámy zasvěcené své víře, ale v podstatě se nikam dál neposunuli. Dnešní bohatství ropou nasáklých arabských zemí má jen dvě příčiny. Ložiska ropy jako taková, a samozřejmá ochota západních společností dodat potřebné technologie k jejich využívání. Kdyby měli Arabové těžit ropu a dělat vše potřebné k tomu, aby jejich země vzkvétala sami a pouze svými prostředky, bez pomoci západní civilizace, tak bychom dnes asi museli jezdit v autech na nějaký k ropě alternativní pohon.
Jsou to právě tyto rozdíly v přístupu k životu, k práci, k právům jednoho člověka k druhému, k absolutní rozdílnosti mezi našimi kořeny a kořeny muslimů, ze kterých mám obavy. Já prostě chci, aby země, ve které žiju, i země mých sousedů, mimochodem v mém případě jde i tam o země mých předků, šly dál směrem nastaveným našimi předky. Nestojím o změny, o kterých si myslím, že nepřinesou mým potomkům nic dobrého.
Necítím potřebu nějakého restartu vlastní společnosti a civilizace, nemyslím si, že by se evropská společnost neobešla bez přílivu cizí kultury. Evropa má svou kulturu bohatou až až, staletími prověřenou, jako funkční.
Pod včerejším blogem pana kolegy Hejny jsem napsal, že když dostanu na stůl dvě možnosti, jednu - ztratit všechno, co budovali moji předci, a nechat sebe i své kořeny pohltit středověkým systémem hodnot, ke kterému bych asi islám mohl přirovnat, ale zachovat si lety cizelovanou evropskou etiku a morálnost, … a nebo využít druhou možnost - totiž vzít si ten pověstný kulomet a zakopat se a zalehnout na pobřeží Středozemního moře, s tím, že se vzdám té etiky, neváhal bych ani vteřinu. Asi jste uhodli, že bych si šel okamžitě pro polní lopatku a střelecké brýle. A necítím za ten názor vůbec žádnou vinu.
Myslel jsem to tak, že bych byl ochotný udělat to, co se ctí dělali i moji vlastní předci – hájit svou zem, svou kulturu, své kořeny, vše, co mi odkázali předci, i budoucnost svých potomků, a to v případě potřeby i se zbraní v ruce. Je to podle mého názoru naprosto logický a legitimní postoj, pro stejný máme armádu, jejíž každý řadový voják musí přísahat na přesně totéž.
Byl jsem za svůj příspěvek několika lidmi kritizován, přesto trvám na svém.
Když se na Krymu objevili „zelení mužici“ v uniformách, ale bez identifikačních insignií, svět zpozorněl. Nyní se na jihu Evropy objevují tisíce a tisíce mladých silných mužů, sice beze zbraní a bez uniforem, a co se děje?
Mluví se o uprchlické krizi, nikoliv o v podstatě invazi cizích nepřátelských sil. Jako by si politici neuvědomovali, že ne vždy musí vojáka dělat zbraň a mundůr, někdy ho vojákem činí jeho myšlení a plány.
Na jihu Evropy v podstatě vypukl ničivý požár, a my, místo toho, abychom ho hasili na místě požářiště, plánujeme si odebírání jednotlivých hořících stromů do svých vlastních domovů s tím, že to snad povede k uhašení požáru (tahle myšlenka není moje, někde jsem ji četl, a s dovolením jsem si ji vypůjčil).
To je samozřejmě nesmysl, jen tím docílíme vzniku mnoha dalších ohnisek.
Mám obavy, a ne malé, z činnosti, respektive nečinnosti evropských politiků. Nyní je už zcela evidentní, že si s celou věcí nevědí rady, snaží se vylévat ze společné lodě vodu cedníkem. Právě bezzubá opatření proti uprchlíkům mě nutí do ještě větších obav, protože si uvědomuju, co všechno je v sázce. Nechci totiž, aby to v mé zemi vypadalo tak, jako na přiloženém videu...
Ještě jedna věc mě trochu zaráží. Zatím jsem nezaznamenal z USA nějaké náznaky snahy pomoci Evropě s tímto problémem. Jako by Spojené státy úmyslně nechávali Evropu, aby si vyžrala až do dna svoje mnohdy nesmyslně a gumově nastavené mantinely stran imigrační politiky. Další důvod k obavám, co za tím je.
Vyjmenoval jsem tedy důvody, proč a z čeho mám obavy. Nechal jsem stranou obavy z přivlečení různých, v Evropě zatím neznámých nemocí, obavy stran zvyšování kriminality, obavy stran vysávání daní uprchlíky. Tyto obavy považuju za tak jasné, že blíže je rozebírat asi nemá smysl.
Čeho se bojíte, případně nebojíte, z celé situace kolem uprchlíků Vy?
