Dříve byly mnohem menší, ale jak jde čas, tak prý pro naše dobro vyrostly. Nevěřím tomu, že by pily krev jenom mně samotnému. Často ve vzteku hledám sprosté slovo, které bych jim přidělil, nakonec ale vždycky skončím u „cancourů“…
.
Pro naše dobro je prý nutné, aby se k nám dostalo co nejvíce informací stran toho, co si vlastně oblékáme, z čeho je to vyrobené, jestli se na výrobě nepodílely vykořisťované děti, nebo zda jednotlivé složky nebyly zkoušené na nebohých pokusných zvířátkách. A hlavně to musíme dostat naservírované ve všech možných světových jazycích, ačkoliv ten náš tam stejně jako na potvoru chybí. Ještě štěstí v tom neštěstí je, že písmo, kterým je to všechno na cancourech vyvedené, je tak maličké, že se stejně nedá bez lupy přečíst.
Nedej bože, aby musely být cancoury tak veliké, aby to člověk přečetl pouhým okem, to by pak takový kus oblečení byl mnohem menší, než cancour, který je k té košili, svetru, nebo halence přišit. Vlastně by se takový cancour stal hlavním kusem a oblečení pouhým cancourem přišitým k cancouru…
Asi už jste uhodli, že dnes nadávám na informační kousky látky, většinou vyvedené z nějakého silonu, či z čeho, který je na dotyk s holou kůží nepříjemný, jako osina za krkem. Kousky látky - cancoury, které jsou dnes přišité skoro ke každému kusu oblečení, které si koupíme. Jen málokterý výrobce je tak osvícený, aby na cancouru udělal řadu malých dírek, neboli perforací a vytiskl u nich symbol nůžek, aby se daly cancoury lépe od kusu oděvu odstřihnout.
Většinou ty kusy za krkem, nebo na boku škrábajících cancourů drží, jako židovská víra a když se jich chce člověk zbavit, koleduje si, že udělá do docela nového kousku prádla parádní díru.
Nevím, jak Vy ostatní, ale já si opravdu neumím představit někoho, koho na takovém cancouru zajímá ještě něco jiného, než je teplota a styl praní, sušení, nebo žehlení. Přesto z nějakého mně neznámého důvodu kdosi asi nařídil, že zákazníka je třeba co nejvíce nasrat, co nejvíce velikým cancourem, který je vlastně stejně k ničemu.
Nepochopím, když už má někdo potřebu tolik toho o tom kterém kusu oblečení zákazníkovi sdělit, proč prostě ty informace nevytiskne na kartičku, třeba o několika stranách a nepřidělá je jako cenovku na kousek plastové „nitě“, která se dá odstřihnout a která na oblečení už stejně bývá?
Neznám nikoho ve svém okolí, kdo by si cancoury na oblečení nechával, každý je při nejbližším kontaktu s nůžkami okamžitě „řeší“, aniž by je četl, nebo jinak blíže studoval.
Nevím, jestli se cancoury musí udělat zadost nějakému nařízení EU, nebo nějaké jiné organizaci, každopádně v dnešní době, kdy se tolik hledí na šetření materiálů a životního prostředí, bych kompetentním orgánům rád adresoval "ostrou žádost", aby nevymýšlely békoviny, které jsou zbytečné, které v součtu stojí hezkých pár miliard peněz ročně a které skončí v 99,99% případech okamžitě po zakoupení v odpadkovém koši.
Zdravému rozumu zdar a cancourům zmar!
.
