A šlo se na pláž. Blankytně modré nebe se odráželo v azurovém moři, skály a útesy na dohled od pobřeží…. No zkrátka nádhera. Dokonce i milovníci bridže potřebovali propláchnout mozkové závity slanou vodou a tak se dalo očekávat, že bude na pláži veselo. A bylo….
,,Neřízená střela” Bubeníček starší odložil svůj černý oblek a na pláži se zjevil ve světlé košili, trenýrkách a se svým slamákem na hlavě. Zatím co jeho žena upravovala z deky a ručníků plážový pelíšek , on se automaticky vydal po mořem uhlazeném pruhu písku těsně na čáře mezi souší a vodou kamsi do světa… Když byl pelíšek k její spokojenosti , zvedla matka Bubeníčková hlavu,zaclonila si oči před sluncem a zjistila,že slaměný klobouk se povážlivě vzdálil a je menší a menší. Na její postavu a věk neuvěřitelně rychle vyskočila na nohy a běžela zjednat pořádek.Když mužíčka doběhla , obrátila ho směrem nazpátek a když došli do ,,rozumné” vzdálenosti od pelíšku , poklekla do písku a jako když si malé dítě staví hrad z písku, navršila sypký materiál do tvaru hory Říp. Pak se postavila a dlouho cosi svému muži vysvětlovala. Urputně při tom ukazovala rukou na hromadu písku. Pak oba pokračovali zpět k pelíšku a tam vyrostl nový ,,Říp”. A tak dostal bloudivý pan Bubeníček mantinely mezi kterými se směl pohybovat a protože to byl kus světa, asi mu to stačilo a poslušně migroval jen mezi oběma hromadami písku.
A pak se objevil na scéně i mladý pan Bubeníček. Na zádech tornu , v ruce tašku jako na měsíční nákup a na sobě měl jen trenýrky které byly původně určitě určené někomu mnohem urostlejšímu..Kupodivu se ani nepřiblížil k rodinnému pelíšku a začal cosi kutit na okraji pláže. Po chvíli mě do nosu uhodila povědomá vůně a já jsem se posadil na lehátku..Zmateně jsem se rozhlížel odkud se ta libá vůně line a kolečka v mé hlavě konečně zapadla na své místo . LEČO !! Celou pláží se šířila nezaměnitelná vůně cibule , paprik a rajčat jež se spolu s uzeninou dusí hezky pohromadě v jedné nádobě.. Nevím jak to dokázal ,ale Bubeníčkovi se podařilo letadlem přivézt ( bylo to ještě dávno před 11. zářím 2001 ) klasickou 5-ti kilovou propanbutanovou láhev. Na té měl v tu chvíli namontován vařič, na vařiči pánev a v té pánvi vařil lečo Jen tak , jako by dřepěl kdesi v kempu u Máchova jezera předváděl Řekům,jak se u nás piknikuje . Ale vůně to byla náramná , to se mu tedy musí nechat…Neunikla nikomu z širokého okolí . A pak ( někdo být první musí ) se u něho zastavili dva zvědavý turisté , podle řeči Němci. To když uvidělo ostatní osazenstvo pláže , začaly se v taškách pod slunečníky hledat peněženky a jeden po druhém se trousili a stavěli do fronty další a další němečtí turisté. Nerozuměl jsem jim ani slovo.ale bylo jasné , že se na ,,občerstvení” opravdu těší…
Mladý pán zatím vyndal z obr-tašky poslední kořist z tržiště a jedno po druhém do pánve rozklepl a rozmíchal několik vajec. Pak si teprve povšiml skupiny hladovců stojících podezřele za sebou a hlavně nebezpečně blízko jeho pánve. No ještě že mamina pozorně sledovala situaci , jinak by tam asi dřepěl dosud a spolu s Němci by tvořili sousoší hladovců. Matka Bubeníčková se však přiřítila a zrušila iluzi živého obrazu. Bleskově zhodnotila situaci , popadla voňavou pánev a s výkřikem - ,, TÁTÓÓ OBĚD !!!” se vydala do bezpečí pelíšku.
Synek zatím zhasl vařič , nechal stát na místě jak bombu , tak hladové Němce a pelášil za maminkou. Frontovým bojovníkům konečně došlo , že čichový vjem bude to jediné,co z pánve budou mít a pomalu a neochotně se vraceli ke svým slunečníkům.Moc německy nerozumím, ale jsem si jist, že tehdy ta pláž slyšela všechny nadávky co jich jen němčina zná. A tak jsem se zasmál, vykoupal jsem se v moři a pak jsem se natáhnul na lehátko a usnul. Nebylo mě však dopřáno dlouhého klidu. Probudil mě jakýsi hlahol a když jsem se probral a promnul si oči , naskytl se mně fantastický pohled.
Mladý pan Bubeníček zřejmě v tašce skrýval další překvapení v podobě složeného teleskopického rybářského prutu. Na tom by asi nebylo u moře nic divného jenže….
Jenže on měl na vlasci navázanou tu největší třpytku jakou si lze představit, která byla okovaná poctivým trojhákem. Stále si asi říkáte – a co je na tom?! Tak si představte,že jste nic netušící koupající se turista a ta blýskavá a nebezpečná ,,věc” vám zas a znovu sviští okolo hlavy.Hned po dopadu do vody se skrytá před vašimi zraky musí zákonitě prořítit jen kousek od vás ( to když budete mít štěstí ) a její trojhák se jen zázrakem nezabodne kamkoliv do vašeho těla. Rybářovi vůbec nevadilo,že loví na pláži plné lidí a ten hluk co mě probudil z dřímoty , to byly vyděšené výkřiky turistů prchajících z vody tak rychle , jako by se jim za zadkem zjevila nejméně jedna žraločí ploutev..
To divadlo trvalo pár minut , než se přihnal správce pláže ( nevím jak se ta funkce nazývá –prostě dbal tam na pořádek a pronajímal lehátka a slunečníky ) , zcela nesportovně se vrhnul na Bubeníčka zezadu a řval při tom jako tur. Jen škoda,že řval řecky a my jsme si nemohli tím pádem kompletně vychutnat originalitu řeckých nadávek Ale odvozeno od gest rukou a mimiky obličeje se kterými svůj docela dlouhý proslov provázel,musely být ( ty nadávky) šťavnaté a muselo jich být hodně.Každý na pláži v podstatě rozuměl o co rozzuřenému Řekovi jde, ne toliko však bystrý mozek bridžového mága Bubeníčka. Stál tam s otevřenou hubou , v ruce třímal tu nebezpečnou zbraň , jejíž ještě nebezpečnější zakončení už leželo neškodně asi dvacet metrů od břehu na dně moře.Teprve po vysvětlení jednoho ,,normála” (NEčlena klubu přátel bridže ) o co že správci pláže jde,namotal Bubeníček uraženě vlasec a třpytka se zas zableskla na slunci. Lidé se pomalu vraceli do nyní už bezpečných vln moře a slavný lovec se vydal s hlavou vzdorně vztyčenou k nedalekým útesům. Tam se nikdo nekoupal a tak byla vysoká pravděpodobnost,že tam nebude nebezpečný svému okolí. A já se ptám,jak vysoké je procento pravděpodobnosti průseru , pokud je ve hře tlupa bridžistů ? A hned si odpovím – procento je vysoké , velmi vysoké…..
Statistici provádějící výpočty pravděpodobnosti nemohou počítat s faktem , že se mamina Bubeníčková vydá za svým synkem a bude se k němu blížiti zezadu. To chce jeden nahodit třpytku do moře , napřáhne se dozadu , švihne prutem a třpytka se rychlostí vystřeleného granátu vydá ke svému cíli.
Co se však stane,pokud je do cesty trojháku postavena něčí hlava ? Trojhák se zatne do zátylku silou čelistí hodně nasrané hyeny. A právě to potkalo matku Bubeníčkovou . Nestihla ani zařvat, jen poskočila vpřed tažena silou synových paží. S rozpřaženýma rukama doslova prolétla mezerou mezi svým minulým stanovištěm a zády svého syna. Ten se stihl jen napůl ohlédnout,neb odpor nahazované třpytky mu byl i přes její velikost přeci jen podezřelý .Ani on nestihl zařvat a už ho jeho mamka nabrala a na okamžik byli zas oba – matka i syn ,,jedno tělo”. A protože k jejich střetu došlo na skalním útesu asi metr a půl nad mořskou hladinou , oba se ocitli v příští vteřině ve vodě.
Dopadlo to tak,že matka byla převezena do nemocnice se stále pevně zaseklou třpytkou pod drdolem a její syn jí tam doprovázel. Nebýt jednoho pána ,,normála”, tak by asi Bubeníček starší pochodoval mezi dvěma hromadami písku dodnes. V tom ,,jatečním” zmatku na něho totiž bylo zapomenuto a právě pan ,,normál” se ho obětavě ujal a odvedl ho do hotelu. Protože veliké problémy většinou začínají nevinně , roztočila se i tehdy pomalu ale jistě krutá spirála chorob a úrazů týkající se však výhradně klubu přátel karet.
A tak se ve stejné nemocnici ocitl i mluvčí bridžistů . Ten tak dlouho dumal s mořským ježkem v dlani zda jde o živočicha či rostlinu,až na druhého tvora téhož druhu šlápl. Jeho ostny se mu zabodly do chodidla a ten řev byl jistě větší než ten ,co musel vydržet na mostě v Korinthu ten chudák cizinec. Třetím pacientem byla Kanaďanka, která se slunila tak odhodlaně až ji opět postihla tělesná slabost velice podobná nastupujícímu infarktu.
K tomu připočtěme dva další členy bridž-klubu, kteří zkoušeli , zda je mořská voda opravdu tak slaná a zda se přeci jen nedá pít ( nedá , ale průjem je po ní značný …) .A tak je každému jistě jasné,že bridžový turnaj byl vážně ohrožen. Ó , jak nás ( normály ) to všechny bolelo ! Hlavně okolo bránice , už jsme ani neměli od smíchu v zásobě slzy…..
Pokračování příště...
