Druhý den ráno nás průvodkyně svolala do jídelny na uvítací schůzku.Tam jak už to bývá jsme se měli seznámit s programem zájezdu a s panem majitelem hotelu. Tento před každého dospělého postavil sklenku vína,dětem donesl něco oranžového , co už od pohledu vzbuzovalo trnutí zubů a sám se posadil k rohovému stolku. Zapálil si v Řecku neodmyslitelnou cigaretu a usmíval se od ucha k uchu, aby nám bylo jasné , jak je rád že nás tam má a hlavně jak u něho utratíme něco ze svých Drachem. Ano,tehdy ještě v Řecku z Eura neplatil ani cent…
A pak to přišlo. Členové klubu přátel bridže si ze svého středu vybrali mluvčího . Volba padla na toho nejchytřejšího a tak asi nikoho nepřekvapí , že se jím stal pán,který se v letadle zajímal o problém neotevíratelných okýnek…. Měl před sebou list papíru a na něm sepsáno pár připomínek, návrhů, stížností a ostrých proseb. A tak jsem se dozvěděli , že dveře u hotelových pokojů prý nesnesitelně bouchají a tak se důrazně požaduje , aby majitel hotelu zajistil kázeň hostů. V praxi to mělo vypadat tak,že se v zájmu zachování nočního klidu zakáže jakýkoliv pohyb na chodbách po 22 hodině…
Průvodkyně vyvalila oči a stočila je směrem k majiteli hotelu. Ten chudák , nechápaje co že to právě stěny jeho hotelu slyšely za návrh neb nerozuměl ani slovo česky se dál dévotně usmíval a právě si zapaloval už asi čtvrtou cigaretu. A právě cigaret se týkala další připomínka. Po majiteli se požaduje , aby se v prostorách hotelu zakázalo kouřit. V době o které píši se ještě bojovníkům proti tabáku ani nesnilo o jejich budoucích úspěších a obzvláště v Řecku zněl takový požadavek neskutečně. O Řecích se povídá,že se zásadně rodí s jedou cigaretou v ruce levé a s druhou v ruce pravé…. A požadavky pokračovaly.
Je nezbytné,aby venkovní jídelna kam chodili i lidé ,,z ulice” a která sloužila jako restaurace byla jen a pouze k dispozici bridžovému turnaji….
Další perly z toho listu papíru si už nepamatuji. V paměti mě však zůstala hluboko vrytá scéna,když průvodkyně seznamovala s požadavky bridžistů v anglickém překladu majitele hotelu. Ten chvíli jen tupě zíral a když mu došel význam slov která právě slyšel ztratil svůj klid . Vyvalil oči, postavil se a z dokořán otevřených úst se mu vydralo - ,, HÉ …?!” Chudák , netušil, že v příštích sedmi dnech ho čeká mnohem více příležitostí , aby se zděsil obdobným způsobem…
A jelo se na celodenní výlet. Na programu byly vykopávky v Mykénách , ve starodávném Korinthu a už nevím kde ještě. Úzkostlivě jsem dbal na to, abychom se s mou přítelkyní dostali do druhého autobusu než obsadí karbaníci. Sice se mně to podařilo, nicméně dodnes toho lituji. Jak jsem se později dozvěděl od lidí kteří ,,byli” u toho, bylo v jejich autobusu nesmírně veselo. Řidič jejich autobusu byl mladý snědý týpek který už na první pohled uměl užívat radostí života. To se projevovalo mimo jiné tím , že ( i na řecké poměry) řídil jako prase. Za styl jeho projíždění horských serpentin by se nemusel stydět ani pilot vojenské stíhačky prchající před útočícím nepřítelem. Předjížděl zásadně v nepřehledných zatáčkách nebo před ,,horizontem”. Jemu určený jízdní pruh absolutně neuznával a s oblibou využíval ten,který byl určený autům jedoucím v protisměru. Následek jeho jízdy na sebe nenechal dlouho čekat..
Kanaďanka asi nebyla připravená na podobnou atrakci a tak se stalo, že po jedné zvláště povedené zatáčce její žaludek vydal svůj obsah v podobě ne zcela strávené snídaně. Štěstím pro jej nejbližší okolí bylo to ,že podobnou reakci svého těla očekávala už pár minut a tak měla obličej pohotově zabořený do igelitové tašky…
Hned při příští zastávce poslali rozhořčení cestující svého mluvčího ( Stevarde ! Stevarde !!! ) a ten důrazně trval na tom , aby šílený řidič už napříště řídil jen maximálně spřežení mezků ( mimochodem v tomhle se s bridžisty vzácně shoduji , dokonce bych toto opatření uvalil na asi 99% řeckých řidičů…) a že je nutné ,aby o stylu jízdy byl informován nadřízený řidiče – desperáta. Průvodkyni nemohlo udělat větší radost , než to že s čistým svědomím mohla bridžistu no.1 informovat o tom,že sám šéf přepravní firmy na rozdíl od ,,toho prasete řeckých silnic” neřídí jako prase , nýbrž přímo jako dobytek. A tak by bridžistům ( moji milí turisté ! ) doporučovala,aby se spokojili s tím kdo za volantem jejich vozu sedí. Po těch slovech průvodkyně zanechala karetního mistra jeho myšlenkovým pochodům a odkráčela ,, zlovolnému praseti řeckých silnic” nabídnout cigaretu , jako projev uznání nad jeho řidičským uměním… A Kanaďanka zatím sháněla novou igelitovou tašku. Inu , divní lidé jsou tito Čecho – Kanaďané….
Pokračování příště...
