A přišel večer a večeře a po ní pan majitel umístil doprostřed hotelového bazénu jakýsi plovoucí ostrůvek na němž byla umístěná pyramida z žárovek. Vedl k němu elektrický kabel, zcela potopený pod vodou a okolo bazénu bylo rozmístěno několik stojanů s červeným lanem a výstražnými cedulkami. Každý blbec by pochopil,že se už ten den do bazénu pro nebezpečí úrazu el.proudem nesmí. No , že každý blbec ….??
Ladnými kroky se k bazénu přiblížila ,,Nymfa“ , jejíž světlý horizont byl už asi tak třicet let za svým zenitem…Kdysi snad ladné křivky byly stažené parodií na bikiny . Vlasy více šedivé než blonďaté za ní vlály a musí se přiznat,že pohledy všech byly v tu chvíli upřeny k ní. Došla k červeným lanem ohraničenému prostoru, lano nonšalantně nadzdvihla a pokračovala dál ke schůdkům do bazénu. Musím zdůrazňovat,že patřila k bridžistům ? Ne,myslím,že to musí být každému jasné… Bazén se jí jako by na uvítanou rozzářil odleskem právě rozsvícených žárovek pyramidy. Jako pozpátku puštěný film o zrození Afrodithé z vln a pěny vypadal její vstup do bazénu. Okolí ztichlo , těžko říci zda překvapením nad blbostí jejíž svědky jsme se právě stali, či v očekávání morbidní situace , která musela zákonitě nastat. Nehybný obraz kolem bazénu náhle porušil velice hybný pan majitel hotelu. Jeho tvář evidentně ztratila masku klidu a jeho - ,, HÉÉ“ bylo výmluvné … Byl v takovém šoku ,že ho ani nenapadlo vrátit se k vypínači a zhasnout osvětlení bazénu.
Místo toho mával zmateně rukama a roztomile šišlavou angličtinou ( které nerozuměl nikdo na břehu,natož ve vodě ) vyzíval tu dosud zázrakem žijící mrtvolu , aby okamžitě vylezla ven. Ta patrně jeho gesta považovala za obdiv a hold své ( dávno uhynulé ) kráse , pokynula mu rukou se kterou právě nadzvedla plovoucí kabel ( čímž povážlivě rozhoupala pyramidu žárovek ) a plula dál vstříc svému osudu….
Z davu normálů se ozvalo - ,, proboha , vyndejte někdo tu krávu !!!“ což jsem tehdy cítil jako velikou křivdu a urážku hovězího skotu, neb i ta kráva se naučí co že je to elektrický ohradník a to ani nemusí umět číst výstražné cedule.
No,asi vás zklamu,ale blesk se nekonal. Pan domácí konečně napřel rozrušenou mysl správným směrem a běžel ( k tiché nelibosti přihlížejících ) vypnout vypínač. Celý rozruch nemohl uniknout ani průvodkyni. Ta se v tichu svého pokoje snažila na chvíli zapomenout na ,,zvláštnosti“ jejích milých turistů. Udělala však tu chybu,že si nechala otevřené okno a tak musela ,,chca – nechca“ běžet dolů a ,,přemluvit“ jednu ze svých oveček aby ( doprdele,okamžitě vypadněte z toho bázénu !!!! ) laskavě opustila bazén …..
Zpocený a rozklepaný pan domácí žmoulal v prstech cigáro ( málem si ho zapálil filtrem napřed ) a fakt je,že si tehdy nikdo nedovolil proti jeho kouři říci ani slovo…
A tak míjeli dny tempem pro dovolené obvyklým - tryskem a z nemocnice se postupně vraceli pacienti z řad bridžistů.Matka Bubeníčková zarputile nekomunikovala se svým synem, neb jeho vinou měla na zátylku vyholené vlasy a tuto její ozdobu korunoval parádní polštářek z gázy přelepený leukoplastí .Obrys její hlavy tak nabyl zvláštního tvaru ,který byl nejvíc ze všeho podobný obrysu hlavy dávno vyhynulého ptáka – Blbouna Nejapného. Stručně řečeno,konečně měla její osobnost stejnou podobu jak z venku,tak i zevnitř….
,,Kanaďanka“ všem vyprávěla šílené zážitky z nemocnice a dušovala se , že už nikdy nevytáhne paty z Kanady. Jaké neštěstí pro svět….
Pán který při studiu anatomie mořského ježka druhého rozšlápl měl na noze z obvazů úžasnou kouli a zbytek dovolené strávil v sedě u bazénu kam měli ježci zákaz vstupu.
Dva pijáci mořské vody už také chodili víc mezi lidi než na toaletu a tak se zdálo být vše na nejlepší cestě ke konci našeho pobytu.
Poslední večer před odletem se mě a mé přítelkyni průvodkyně svěřila,že se už nemůže dočkat chvíle, kdy se kola našeho letadla odlepí od startovací ranveje v Athénách. Prý už zažila hodně,ale bridžisté s dají prý vydržet jen jednou a pokud možno co nejvíce naředění…. A tak jsem se zamyslel , propočítal procento pravděpodobnosti průseru a ujistil jsem průvodkyni ( k jejímu zděšení ) ,že nevěřím že vše skončí tak snadno. Průvodkyně pravila , že se snad už nemůže nic stát, vždyť do odletu schází jen asi 12 hodin…. Na tom trvala a řečtí bohové se smáli…
A tak přišlo ráno a my jsme stáli v odletové hale na letišti v Athénách. Řadili jsme se před přepážkou na odbavení, průvodkyně se šťastně usmívala….. A pak k ní přistoupila matka Bubeníčková . Ne , nechtěla poděkovat za průvodcovské služby ani se rozloučit. Pozoroval jsem ,jak úsměv na rtech průvodkyně tuhne do podoby šklebu posmrtné masky. To když slyšela ,že se jí ta osoba s obvazem vzadu na hlavě ptá,kdy že to dostanou letenky na cestu zpět do Prahy….?!
Průvodkyně polkla a vyhrkla - ,, Paní Bubeníčková,všichni jste při odletu z Prahy sem dostali dva díly letenky. Jeden pro cestu sem a druhý - díl ,,B“ pro cestu zpátky ..!!!“ ,, Nesmysl“ odvětila Bubeníčková - ,, Všechno si od nás v Praze vzali , nechali nám jen nějaké lístky kvůlivá zavazadlům a ty jsem v hotelu potom vyhodila do koše…!“
,,Kolik z vás nemá letenky ??!!!“ zasípala průvodkyně Eva a já se pro svou včerejší prognózu snažil vyhnout jejímu pohledu. Ukázalo se ,že šest bridžistů – komplet rodina Bubeníčkova, pán co šlape po ježcích, dáma co se zásadně koupe v bazénu pod napětím a jeden údajně zcestovalý ochutnávač mořské vody – ti všichni neměli letenku na cestu domů…
,,Tak to nééé !! TO NÉÉ !!“ zařvala průvodkyně. ,,Vás šest půjde teď okamžitě se mnou ! Hned !!“
No nevím,jak to dokázala,ale asi řvala hodně a na správných místech kdesi v kancelářích letiště. Podařilo se jí vydupat si poslání kopií letenek faxem či já nevím jak z Prahy a stálo nás to ,,jen“ čtyři hodiny zpoždění. Letadlo nemohlo odstartovat včas a pak se muselo čekat ,až se pro nás najde v letovém koridoru a startovacím plánu mezera.Našla se a já nikdy nezapomenu na výraz totálně zničené , ale absolutně šťastné průvodkyně Evy , když se za námi pomalu zavíraly dveře odbavovacího prostoru….
Nevím jak vy , ale já od jisté doby na dovolenou nevozím karty . Pro jistotu…
Konec
