Blues křehkýho rána…

Jsou rána, na která sedne blues jako zadnice na hrnec. V hlavě hokej, tělo rozlámaný, pod očima kruhy a plány překopaný…                                      

Ráno je křehký

jak váza z porcelánu

po noci divoký

jsi na dně oceánu

souhvězdí panny

odváží Velkej vůz

po nebi drkotá

k pásu Orionu

hlava se točí

plná víc než jindy

pepř sůl do očí

a to zasraný – kdyby

ulicí pajdá

somrák s jednou botou

má mokrý záda

snad potácel se stokou

na černou tabuli

píše pekař křídou

na čapce bambuli

kolem jde voják s milou

hlava se točí

plná víc než jindy

pepř sůl do očí

a to zasraný – kdyby

somrák si zalez

do nějaký díry

před dnem se schoval

snad nemá víc síly

voják si povzdechnul

pekař v krámě zmizel

holka se usmála

že s ránem je svízel

kouzlo se rozplynulo

tma svůj úděl vzdává

touha se rozpustila

a z oken voní káva

hlava se točí

plná víc než jindy

pepř sůl do očí

a to zasraný – kdyby…