Stát se členem podobné expedice, jako byla ta kterou vedl kapitán Reilly, bylo mým snem už od dětství.
Tak blízká a tak vzdálená...NKBT
Veškerou svou vůli a touhu po poznání a cestování jsem zaměřil na studium a zdokonalování sebe sama. Stal se ze mě skutečně pilot MDP, neboli Meziplanetárních dopravních prostředků. Když se pak začala jasněji a jasněji rýsovat možnost, aby lidstvo mohlo splnit sen nesčetných generací, věděl jsem, kterým směrem se chci v životě budoucím ubírat.
Cestování v čase!
Byla to doba nových a nových objevů. Mnoho skeptiků tvrdilo, že výzkum už o mnoho pokročit nemůže. Opak byl pravdou!
Za poslední dvě stovky let, udělalo lidstvo ohromný skok kupředu. Já osobně jsem pokládal za největší úspěchy vynález počítače a první cesty do vesmíru. K obojímu došlo kdysi ve dvacátém století a já ani nedoufal, že se stanu svědkem a přímým účastníkem podobných epochálních úspěchů lidstva.
Pak, v polovině našeho dvacátého druhého století došlo k objevu, který zastínil svým významem většinu objevů a činů, jichž bylo dosaženo kdy před tím.
Profesor Clark našel způsob, jak překonat hranici jsoucna a umožnil tak lidstvu svým objevem nahlédnout do vlastní minulosti. Podstata jeho objevu spočívala v dokonalém využití vlastností síly pulzního motoru. Když astronomové objevili jev nazývající se - ,,Černá díra“, nikdo ani nesnil, že by mohl nastat den, kdy by se vesmírná loď pilotovaná člověkem, vlastně zpočátku ,,jen“ počítačem, mohla vydat na tak obrovskou vzdálenost, jaká dělí tyto fyzikální jevy od naší planety Země.
Pulzní motor profesora Clarka to však dokázal.
Jako nejideálnější pro pokusný let byla vybrána Černá díra, jíž počítač určil jméno – CYG x - 1.
Jaké bylo překvapení, když se vrátila první sonda ze své cesty skrze Černou díru a materiál který přivezla shromážděný ve svých přístrojích jednoznačně prokázal, že po průletu Černou dírou přistála zpět na Zemi, ale v úplně jiném čase. Zde potom na své zařízení zaznamenala dobu, kdy se stavěly ony podivné stavby na březích řeky Nilu. V záběrech bylo vidět tisíce lidí, jak vlečou stále a stále neuvěřitelné množství obrovských kamenných kvádrů. Sonda přinesla dokonce i záznam o nežádoucí pozornosti, kterou jí věnovala skupina jakýchsi ozbrojenců.
Počítač vyhodnotil situaci jako hrozbu a sonda se proto vydala zas na cestu k záhadné a smrtící gravitací oplývající spirále Černé díry. Odtud se vrátil zpět k nám, do našeho času a přistála znovu na Zemi.
Po tomto úspěchu byly vyslány ještě celkem tři podobné sondy. Všechny byly řízené počítači a všechny se v pořádku vrátili. Každá z nich přistála vždy kdesi v dávné minulosti. Nikdo nemohl odhadnout předem, v jakém období ta – která sonda přistane. Díky rozborům vzorků ovzduší a hornin se dalo se stoprocentní jistotou podle míry kontaminace různých látek, jež jdou ruku v ruce s civilizací člověka, určit, o jako dobu se vždy jednalo.
Zajímavým aspektem také bylo to, že se sondy dokázaly vrátit zpět do naší doby. Ať pobyly v minulosti jakkoliv dlouho (dalo se zjistit podle času naměřeného na přístrojích uvnitř sondy, které měřili jen čas ,,sondy“), vždy se vrátili den po té, co odstartovaly z naší doby ze Země.
Znamenalo to obrovskou revoluci ve vědeckotechnickém a koneckonců i historickém oboru. Nikdo netušil, jak je možné, že Černá díra má vlastnosti ,,brány času“. Další záhada, nad kterou si marně lámali hlavu nejlepší z vědců světa byla ta, proč sondy vždy přistály v minulosti. Proč ani jedna z nich nepozdvihla ,,oponu času“ v druhém směru a nepokořila budoucnost?!
Tyto a mnohé další otázky beznadějně skryté v hlubinách (výšinách…) vesmíru, trápily vědce co jich jen na světě je.
V našem století už v civilizovaném světě neexistovaly žádné válečné konflikty a tak se veškerá energie lidstva vybíjela na poli vědeckém. Jediný boj který lidstvo stále vedlo byl zápas s různými chorobami, včetně AIDS. V tomto zápase, se jako zbraň číslo jedna jevil býti genetický výzkum. Zásahy do lidského genomu byly takřka běžnou záležitostí a mnoho vědců věřilo, že tento směr znamená spásu lidstva.
Kdyby jen tehdy někdo tušil, jaká budoucnost nás lidi čeká! Nikdo neměl ani ponětí, jakou tragickou roli genetický výzkum v naší budoucnosti sehraje. Je hrozné znát budoucnost naší civilizace a přitom být tak bezmocný.
Já, moje děti i děti jejich dětí ještě prožijeme celkem normální životy. Osud se ale nedá oklamat a já, jediný dosud žijící člen posádky expedice kapitána Reillyho vím, že nadejde den, kdy poslední člověk zemře a nezanechá po sobě žádného následovníka.
Snad kdesi, hluboko v duši chovám nepatrnou naději, že se někomu podaří zvrátit běh věcí příštích a událostí o kterých bezpečně vím, že nastanou. Rozum mně ale napovídá, že tomu tak nebude.
Já, Patrik Grey, bývalý člen expedice PRŮLOM kapitána Reillyho, jeho zástupce a pilot znám naší budoucnost.
Já v ní byl…
Jde o prolog k Sci – fi příběhu, který jsem napsal před asi deseti lety. Je to celé jen rukou v sešitě, možná ,,TO“ někdy, až bude čas přepíšu na počítači celé…
