Začátek mého sci - fi románu o cestě tam, kde nikdo nikdy nebyl. O cestě skrze anomálii zvanou ,,Černá díra" do stejného rozměru jaký známe, ale do časů, které jsou už dávno pryč. A nebo...
Místo, kde gravitace dostala zcela jiný rozmer...
Kapitola první
V létě roku 2158 byla příprava první cesty do minulosti, řízená lidskou posádkou ve své závěrečné fázi. Světová rada pro vesmírný výzkum, která nyní měla ve své kompetenci i ,,cesty v čase“ rozhodla, že nejvhodnějším místem pro start této první a jedinečné mise bude vesmírné středisko spravované NASA.
Spojené státy Americké nadále jednoznačně stáli spolu s Čínou na prvním místě ve výzkumu vesmíru a vesmírných projektů jako takových.To, že se start uskuteční z USA a nikoliv z pouště Gobi nakonec rozhodly příznivější klimatické podmínky a zeměpisná poloha amerického vesmírného střediska při postavení naší planety ve sluneční soustavě v daném období. NASA měla k dispozici špičkové technické vybavení a vědecké zázemí. Obě posádky – hlavní i náhradní byly složeny z vědců a pilotů z různých národností světa. Výběr členů posádek byl velmi náročný a nakonec prošli sítem výběru hustým jako plátno, opravdu jen ti nejlepší a nejzdatnější.
Velením hlavní posádky byl pověřen kapitán Sean Reily. Bylo mu čtyřicet pět let, pocházel z USA a měl vysokou postavu a černé, krátce střižené vlasy co měly na skráních nádech slabé jinovatky. Jednoznačně prokázal, že jeho psychické a fyzické vlastnosti jsou vysoce nadstandardní. Jeho schopnost rychle a správně se rozhodovat, schopnost velet a organizovat jen podtrhly fakt, že rozhodnutí postavit ho do čela hlavní posádky expedice bylo správné. Měl skvělou kvalifikaci jako velitel a pilot MDP (Meziplanetárních Dopravních Prostředků). To, jak si vedl při výcviku na zbrusu novém raketoplánu, který byl vybavený pulzním motorem profesora Clarka, odpovídalo všem doporučením, která ho předcházela.
Ani velitel druhé, záložní posádky kapitán Jim Baker si nevedl nijak zle. Když se však po skončení všech testů vložily veškeré výsledky do počítače, ten jednoznačně doporučil na místo velitele hlavní posádky kapitána Reilyho.
Také ,,boj“ mezi dvěma adepty na post prvního důstojníka a pilota hlavní posádky byl tuhý a dlouho vyrovnaný. Až zkoušky pilotáže nového raketoplánu přizpůsobeného odlišným podmínkám silné gravitace, jenž působí uvnitř Černé díry, rozhodly o vítězi. Díky skvělým reakcím při simulovaných krizových situacích se jím stal třiceti osmi letý Brit, poručík Patrik Grey. Tento hubený, vysoký a předčasně proplešatělý muž měl kromě kvalifikace pilota MDP také doktorát z psychologie. Meziplanetárních letů měl již za sebou celou řadu a při poslední misi na planetu Mars prokázal své schopnosti i jako první důstojník a tím i zástupce velitele. Díky svému vzdělání v oboru psychologie si uměl dobře poradit s různými problémy, které mezi členy posádky při dlouhých cestách napříč vesmírem musely nutně nastat. Říkalo se, že sám kapitán Reily se někde nechal slyšet, že kdyby rozhodnutí bylo na něm, přál by si mít po svém boku právě Greye. Počítač byl zřejmě stejného názoru.
Dalším členem posádky se stal Kurt Mayer. Bylo mu třicet šest let, pocházel z Bonnu a byl to elektrotechnický a vůbec technický ,,mág“. Promoval jako inženýr ve všech technických oborech, které si jen lze představit. Bylo záhadou, jak to ve svém relativně mladém věku dokázal. Získal místo palubního inženýra v hlavní posádce. Oba piloti, kapitán Reily i poručík Grey sice znali technické zařízení raketoplánu skoro dokonale, ale kdyby se vyskytl opravdu vážný problém, určitě by se svými vědomostmi na Mayera nestačili.
Jedinou ženou v posádce byla doktorka Samantha Houstonová. Měla krásnou pleť barvy ebenu a na svých čtyřicet dva let absolutně nevypadala. Pocházela z Bostonu, byla svobodná a neměla ani děti. Její budoucností se stala kariéra a proto se žádnému muži nepodařilo přimět ta krásná ústa v černé tváři, aby mu řekla své ,,ano“. Měla zvláštní zálibu. Díky různým archivům se propracovávala mořem dat a ničila si oči spoustou hodin u počítačů v různých knihovnách a matričních úřadech. Pátrala po minulosti svého rodu. Zjistila, že kdysi v osmnáctém století se první člen jejího dlouhého rodu ocitl na území Spojených Států v okovech. Znala dokonce jeho jméno i jméno člověka, který ho vlastnil a pro kterého musel pracovat. Lidem kteří nebyli svobodní se říkalo ,,otroci“. Dnes si lze jen stěží představit, že člověk mohl vlastnit jinou lidskou bytost jako věc. Dříve prý hrála velkou roli v postavení člověka ve společnosti i barva jeho pleti. Jak omezené názory vládly ještě v defakto nepříliš vzdálené minulosti. Doktorku Houstonovou dovedla její posedlost dávno zašlými časy až do funkce palubního lékaře mise do minulosti.
Posledním členem hlavní posádky byl vědec Andre Arnault. Narodil se v Paříži před čtyřiceti lety. Na univerzitě v Lionu vystudoval historii a dále se věnoval i oborům a vědám přírodním. Graduoval též v oborech antropologie a genetickém inženýrství. V hlavní posádce měl na starosti sběr vzorků a měl zodpovědět všechny otázky související s obory, v nichž vynikal a které mohly být během jejich expedice položeny. Pokud by toho bylo třeba, jeho další povinností bylo pomáhat doktorce Houstonové.
Po mnoha odkladech bylo datum startu stanoveno na čtrnáctého července roku 2158.
Mise dostala název - ,,PRŮLOM“
Právě jste dočetli první kapitolu mého sci-fi románu -,,Bludný kruh“, který jsem napsal stejně jako svůj Tanec s bílou smrtí před řadou let a měl ho schovaný na dně šuplíku. Jde v něm o osud expedice, která se díky anomálii zvané ,,Černá díra“ ocitne v jiném čase, než z jakého odstartovala z planety Země. Prolog tohoto románu jsem už zde nedávno uvedl a lze ho nalézt v mém blogu ve ,,starších“ článcích. Pokud mně to čas dovolí, budu zde pokračovat v jeho uvádění. Myslím, že je to docela napínavé čtení a vzpomínám si, že jsem se v čase, kdy jsem ho psal, dobře bavil. Od té doby uteklo asi více než deset let, ale témata jako boj s AIDS a problémy spojené s etikou i praktickou stránkou genetického výzkumu jsou stále aktuální a myslím, že dnes možná ještě více, než v době, kdy jsem román ,,Bludný kruh“ psal. Snad se budete při jeho čtení bavit alespoň stejně dobře, jako jsem se já bavil při sběru informací potřebných k jeho vzniku a při jeho psaní vůbec.V.K.
