Beskyde, Beskyde… Lysá Hora, a pohledy z ní…

Pohled z Lysé Hory stojí za tu dřinu, která čeká na každého, kdo se rozhodne, že se tam nahoru vydrápe. V pětatřiceti stupních nad nulou určitě…

Jak už jsem předeslal, ten den bylo vedro jako v peci. Ani nadmořská výška 1323 m.n/m nám nebyla moc platná. Cestou nahoru z nás lilo jako z otroků na plantážích, a to nás ještě frustračně srážela podivná individua, kterým se prý místně říká „Lysáci“, což jsou tvorové, kteří musí tuto horu zdolat každý den, respektive 365 x do roka. Víte jak Vám je, když se s plícemi na jazyku plazíte vzhůru, a najednou okolo Vás doslova PROBĚHNE někdo, koho nemáte šanci vidět zepředu, leda až se on vrací dolů, a Vy ještě stoupáte…?

Blbě Vám je, to garantuju…

Ale ty pohledy, když jste nahoře… v tu ránu máte plíce zpět, kde byly pod horou…

Hezký den Vám všem.