Až do nedávna jsem měl pocit, že budu muset navštívit lékaře zaobírajícího se sluchovým aparátem. Ještě že však mám nejen uši, ale i ústa, a tak jsem se ptal lidí v okolí – a vida, nejsem v tom sám…
.
Mám na mysli současný stav vysílání pořadů, respektive zvuků pořadů na ČT. Stále jsem si říkal, že asi hluchnu, když skrze hudební podkres a všelijaké další ruchy nerozumím tomu, co si hlavní i vedlejší hrdinové špitají nejen v posteli, ale i co na sebe řvou z jedné strany ulice na druhou.
A tak jsem se ptal známých a příbuzných – a vypadá to na nějakou epidemii hluchoty. Nejsem rozhodně sám, kdo má pocit, že pořadům, hlavně na České televizi, nerozumí. Nevím, co se stalo, proč mistři zvuku najednou začali ke své práci přistupovat tak divně, ale je nepopiratelným faktem, že něco nedělají dobře.
Jako příklad uvádím seriály Rapl, nebo Já, Mattoni, kde přes dramatickou hudbu a další zvuky není rozumět lidskému slovu. Asi se ČT oklikou vrací znovu k éře němých filmů, u kterých divák v kině také slyšel jen hudbu z piana, a řeč protagonistů si musel domyslet z jejich gest. Všimněte si, že u cizokrajné produkce, uváděné na ČT, ten problém ve většině případech není, jde čistě o filmy z české provenience.
Nebo se pletu? Když tak mě v diskusi prosím vyveďte z omylu…
.
