Anděl s lejnem v ústech…

Někdy se to stává, že krása je na člověka sama. Půvab a intelekt, o něž mohlo by se vést mnoho půtek, je však jen zdáním. Stačí slovo... a zbude jen smutek…

Byla krásná jako anděl

já toužil na ní hledat křídla.

Vlasy jako hedvábí

oči jako tůně

ústa měla z marcipánu

z takového pohledu

nejeden chlap stůně.

Já, vědom si svého vzhledu

a zatížen svým věkem

obdivujíce tiše její krásu

ptal jsem se sám sebe

jak na tom je asi s intelektem.

Pohyby jako gazela

z její vůně i orchidej by zvadla…

pak řekla –„uhni, dědku“

anděl odlétl...

a zbyla tam jen kráva… :-)))